Nevhodná péče o příbuzného v nemocničním zařízení.
Dobrý den, chtěl bych se zeptat na jednu záležitost. A sice na to, jak se vyrovnat s určitými projevy hostility nemocničního personálu vůči pacientům. Naší babičce bude letos 88 let, až na běžné nemoci, doprovázející její věk nebyla nikdy vážně nemocná, ale protože minulý týden měla problémy se žlučníkem a byla praktickou lékařkou odeslána do nemocnice. Po vstupním vyšetření byla přeřazena na chirurgické oddělení. V pondělí byla za babičkou v době návštěvních hodin sestřenice (střídáme se u babičky téměř všichni až na rodiče, kteří jsou na plánované dovolené) a našla babičku nepřebalenou, pomočenou i pokálenou, moč nasákla i prostěradlo. Na dotaz, proč nebyla babička vykoupána jí bylo sděleno, že "koupací dny" jsou pouze v úterý a ve čtvrtek. Sestřenice vzala babičku do sprchy umýt, přebalila jí a postel musel přijít převléci sestra, protože ošetřovatelka prý "neudělá nic navíc". Dotyčnou "ošetřovatelku" (sotva si takové označení za své chování zaslouží) jsem viděl osobně a měl tu "čest" seznámit se s jejím jednáním. Pacienti nejsou pro tento typ osobností ne lidmi, ale pouze věcmi a na základě toho s nimi zřejmě jednají. Nutno říci, že ne všechen tamější personál se chová takto, to narovinu. Upřímně řečeno, bylo mi ve chvíli, kdy jsem se to dozvěděl všelijak a měl jsem chuť být hodně sprostý a nepříjemný, ale na druhou stranu nechci babičce znepříjemnit pobyt v nemocnici tím, že bych na uvedenou situaci poukázal, protože nechci riskovat, že by se pak někteří členové personálu mohli vůči babičce chovat ještě hůře. Babička je zase taková, že si stěžovat nechce, možná částečně i proto, že vlivem počasí a toho, že v posledních dnech musela pít pouze čaj, mírně dezorientovaná, takže si třeba toto ani nepamatuje. Já však zapomenout nemohu a pořád mě to trápí. Babička vychovala se svým mužem, mým dědečkem (kterého jsem bohužel nezažil, protože zemřel v roce mého narození) tři syny, z nichž každý má své potomky a ti zas své a já jsem jeden z nich. Mám babičku rád a nepředstavoval jsem si ani v nejhorším snu, že by se jí něco takového někdy mohlo stát, proto se s dotazem o radu obracím na vás. Děkuji předem za odpověď
Vážený pane Nováku,
obracíte se na naši poradnu skutečně s nelehkým dotazem – a to proto, že podobné situace neadekvátní péče se v některých nemocnicích či ústavech prostě mohou stát – i když by samozřejmě neměly – a člověk se cítí tváří v tvář takovému přístupu k péči zvlášť o staré lidi bezmocný.
Jistě se shodneme na tom, že tak by to vypadat nemělo, a můžeme si společně klást otázku, proč např. ona dotyčná ošetřovatelka vůbec takovou práci odvádí, jak to, že jí to „projde“, proč třeba nepracuje na jiném místě, které ji tolik nevyčerpává nebo neprovokuje – ale na to by samozřejmě musela odpovědět ona nebo její nadřízení.
Úplně chápu Váš pocit rozhořčení a možná i šoku, když svou babičku v takové situaci vidíte. Je samozřejmě otázka, zda je člověk vůči takovému chování skutečně bezmocný. Chci věřit tomu, že není – nebo alespoň ne zcela.
Pokud není možnost nechat babičku hospitalizovat v jiném zařízení, můžete si stěžovat u nadřízených takového pracovníka, chtít o tom s onou ošetřovatelkou mluvit, poukázat na takové jednání – ať už stížností nebo tím, že se pokusíte případ nějak medializovat. Můžete prostě znovu a znovu požadovat po personálu, aby své úkoly plnil tak, jak má – s tím, že se s takovým přístupem nesmíříte.
Nevím, zda je možné, že by pak jednání ošetřovatelky bylo ještě horší (možná, že to ani nejde), ale neměl by to být argument pro to, aby člověk mlčel.
Pokud se bojíte na situaci nějak poukázat, pak je možné prostě fungovat jako rodina počas hospitalizace tak, abyste babičku měli pod kontrolou a každý den se přesvědčili, že je babička v pořádku. Samozřejmě byste neměli suplovat práci profesionála, ale možnost nechat babičku bez pomoci je pro ni i pro Vás asi ještě nepříjemnější.
Možnost stížnosti s žádostí o odpověď a vyjádření nadřízených lze pak využít až po propuštění babičky z hospitalizace.
Zdravotnictví jistě není jediný systém, kde všechno nefunguje tak, jak by mělo – ale v tomto oboru se nás nesrovnalosti zřejmě nejvíc dotýkají, protože zasahují do intimního prostoru našich nejbližších vztahů. Chápu, že se objevují obavy z možné „odplaty“ – ale s takovým přístupem bychom vlastně nepřímo spolupracovali na tom, aby se nesrovnalosti udržovaly dál a zůstaly bez reakce.
Svým způsobem se při psaní této odpovědi cítím také trochu bezmocná – protože skutečné řešení je v systému a jeho dodržování, v pravidlech profesionality a morálky, která budou pro každého samozřejmá, ale i v dobré péči a ohodnocení nelehké práce personálu – a fungování takového systému je proces, který ještě není zcela jasně fungující a usazený. Ve Vaší situaci jde zřejmě o selhání pracovníka, ke kterému prostě může vždycky dojít – pak je potřeba se proti tomu nějak ozvat.
Vážený pane, držím vám i Vaší babičce palce a doufám, že se situace vyvine k dobrému řešení.
Ilona Peňásová
Dotaz zodpovídá
