Neumím se vyrovnat s tím, že nás opustila naše milovaná babička. Tolik pro mě znamenala.
Dobry den,
je to již 5 měsíc, co nás opustila naše milovaná babička, někdo kdo pro mě znamenal tolik, že s tím neumím neumím se vyrovnat. Každý den na mě padá smutek, každý den prosím, aby se čas dal vrátit a něco se změnilo. Nejsem šťastná. A musím se hodně premahat, aby nikdo nic nepoznal. Každý kousek dne vnímám, jak mi moc chybí, jak babičku potřebuji, aby mě opět vedla, tak jak to dělala 39 let. Byla to neuvěřitelná osobnost, její charakter se nedá slovy popsat, už nikdy nezaziju takhle úžasného člověka vedle sebe. Vnitřně cítím, jak s tou ztrátou bojují a jak moc si přejí, abych ji ještě mohla obejmout, říct, jak moc jí miluji a že jsem nebyla připravena na její odchod. Nikdy už to nebude takové. Takový člověk se rodí vyjímečně. Byla nejlepší! Děkuji pokud mi budete umět aspoň trochu poradit. Vážím si toho.
P.
Vaše babička zemřela před pěti měsíci. Píšete, že smutek na Vás padá každý den, že nejste šťastná. Dodáváte, že se musíte hodně přemáhat, aby na Vás nikdo nic nepoznal. Popisujete, jak moc si přejete Vaši babičku ještě jednou obejmout a říct jí, jak moc ji milujete. Uvědomujete si, že už nikdy to nebude takové.
Dobrý den,
píšete o smutku, který prožíváte po smrti milované babičky, vnímáte, že Vám moc chybí, že jste nebyla připravená na její odchod.
Chci Vám vyjádřit svou účast ze ztráty milovaného člověka. Ptáte se na radu, zároveň nezmiňujete, v jakém směru vlastně o radu stojíte. Představuju si, že patrně si přejete, abyste se ztrátou babičky nemusela tolik bojovat, abyste mohla být zase šťastná. Je velmi pochopitelné, že ztráta blízkého člověka Vás zasáhla. Z toho mála, co píšete, vnímám Váš velmi silný vztah k babičce, zmiňujete, že Vás vedla, že jste ji vnímala jako velmi výjimečného člověka, na jehož popis ani nestačí slova. Přijde mi velmi srozumitelné, že když měla babička tak velký vliv na Váš život, byla tak důležitá, že Vám teď hodně chybí.
Zmiňujete, že byste se s ní potřebovala ještě rozloučit, říct jí, jak moc pro Vás byla důležitá. Představuji si, že Vás její úmrtí mohlo zaskočit. Někdy je úmrtí tak náhlé, že na rozloučení není prostor. A i v případě vážnější nemoci si můžeme zvyknout na postupné ubývání sil nemocného a nemůžeme vždy odhadnout, kdy je na rozloučení čas.
Napadá mě, že pokud by to pro Vás bylo smysluplné, je možné rozloučit se i teď. Nevím, jestli proběhly nějaké rituály, které nám někdy s rozloučením mohou pomoci — jako pohřeb nebo uložení urny do hrobu. V každém případě je možné najít si svůj vlastní způsob rozloučení - například napsat dopis, ve kterém se pokusíte vyjádřit, co Vám babička do života přinesla, za co jí chcete poděkovat, co nejdůležitějšího Vás naučila. Nebo je možná někdo, s kým můžete o babičce mluvit — kdo ji také znal, s tím je možné společně vzpomínat, kdo ji neznal (nebo jen povrchně) tomu můžete vylíčit, co Vám do života přinesla. Chci Vás podpořit, že svůj způsob rozloučení — zahrnující třeba i uvědomění toho, co si ponesete od babičky dál, co nemizí — je možné udělat i po smrti blízkého.
Píšete, že se musíte hodně přemáhat, aby nikdo nic nepoznal. Zdá se, že Vás to stojí velké úsilí, které patrně přispívá k tomu, že se necítíte dobře. Zajímalo by mě, co by se stalo, kdybyste se tolik přemáhat nemusela a mohla něco ze svého smutku sdílet. Pokud nemáte ve svém okolí nikoho, s kým by šlo se o smutek alespoň trochu podělit, může být jednou z možností využít podporu psychoterapeutů nebo poradců pro pozůstalé, případně skupinové setkání pro pozůstalé.
V náročném období smutku bývá užitečné všímat si svých potřeb, toho, co teď pro sebe můžete dělat. Přeji Vám hodně laskavosti k sobě.
Barbora Váchová
Dotaz zodpovídá
