Nemohu se vyrovnat se smrtí své lásky. Co mám dělat?

Jak jste se vyrovnaly se smrtí někoho blízkého?

Nevím co mám dělat. Jenom brečím a nemůžu to pochopit.

Odešel 14.9 - 15.9 a našli ho o 3 dny později doma v obýváku na podlaze, v ten den co odešel mi 3x volal a já se ozvala až další den a ten další - nic žádná odezva. Byla jsem pryč, na dovolené a :o( Našli ho jeho rodiče, 2 dny před operací srdce. Dostal infarkt :o(

Nedovedu si představit že ho už NIKDY neuvidím. Připadám si uplně vykořeněná, nedovedu si představit že se budu ještě ještě z něčeho radovat. Že budu žít třeba ještě 40,50 let on už tady nikdy nebude. Já nevím jak to napsat, prostě mám pocit že život nemá smysl. Nemám chuť cokoliv dělat, protože život je tak křehkej. Byl tady, něco budoval, plánoval, těšil se a najednou není. Není nic, žádná budoucnost. Jenom brečím a brečím. Co vám pomohlo ?

Znali jsme se 4 roky, seznámili jsme se, vztah nám nevyšel, ale zůstali jsme přátelé, ač jsem ho milovala a miluju pořád, on chtěl párkrát ještě vztah, ale nevyšlo to, proto jsme si vybrali cestu - přátelé navždy. Prošli jsme si dobrým i velmi zlým, ale v mém srdci zůstal navždy.

Přišlo to z ničeho nic :o( 2 roky po špatném zážitku beru antidepresiva, byla jsem už naprosto v pohodě, chtěla je vysadit a teď jsem zase na dně. Nejhorší je, že pořád se mi v hlavě točí vzpomínky, když jedu okolo jeho bytu je mi na nic a to nemluvím o snech, které mám.

Jeho srdce mě přijala jako za vlastní ... Dokonce začala pracovat na vztahu mezi mnou a jeho dcerami, které mě nemusí ( dělí nás pár let věkového rozdílu ).

Mám na památku košili, fotku a další věci dostanu, ale nejde o věci, jde o to, že mi chybí. Přítel to nechápe, nechápe, že se 4 měsíce trápím, mám občas hrozný stavy - nálady, kdy je mi všechno jedno, nadávám a brečím o 106.

Tolik jsem mu toho neřekla, tolik mi chybí, vidím ho před sebou, chci ho tu ...