Nemalobuněčný adenokarcinom plic -jaká je prognóza?
Dobrý den,
mému dědovi byla 14.08.2015 diagnostikována rakovina (nemalobuněčný karcinom - adenoca levé plíce T3N0M0 - IIB - klinické stadium, EGFR mutace negativní), bez možnosti léčby.
Následující cca 4 - 6 měsíců žil děda dále spokojeným životem, téměř to na něm nebylo poznat, jen mu ubývaly síly.
Letos v dubnu se poprvé kvůli slabosti dostal do nemocnice, po pěti dnech byl propuštěn. Nyní leží opět v nemocnici a byla nalezena metastáza na plicích. Děda má i nadále úžasnou chuť do života(o diagnoze neví), pouze málo jí (nahrazujeme nutridrinky) a je dušný. Kolik času mu může zbývat? Lékař nedokáže odhadnou, ale kolik to třeba tak v průměru bývá? Dokážete prosím sdělit alespoň nějakou informaci ze zkušeností s průběhem u jiných pacientů?
Děkuji moc za odpověď.
vnučka
Ptáte se, jaká je časová prognóza pro Vašeho dědečka, kterému byl před 10 měsíci diagnostikován nemalobuněčný adenokarcinom plic klinického stádia IIb (T3N0M0). Celkově pozorujete, že poslední dva měsíce slábne a méně jí. Bylo zjištěno, že nemoc postupuje a tvoří metastázy. Váš děda o své nemoci neví.
Dobrý den,
podobně jako Váš lékař nedokážu přesně odhadnout, kolik času má Váš dědeček před sebou. Podle statistiky se většina nemocných s tímto typem nádoru v klinickém stádiu IIb – lokálně pokročilém, bez nálezu metastáz v době diagnózy, dožívá přibližně 18 -24 měsíců. Toto číslo je však velmi obecné, s možnou individuální odchylkou oběma směry, která je závislá na mnoha faktorech. Mezi ně patří kondice nemocného v době diagnózy a přítomnost přidružených nemocí, kterých lidé ve vyšším věku mívají více. My máme zkušenosti zejména s nemocnými v závěrečné fázi života, kdy jim zbývá velmi málo sil a potřebují ulevit od nepříjemných potíží, které jim nemoc přináší. Nemocní sami, lépe než my, dovedou vycítit, že se jejich čas krátí. My to dokážeme přesněji odhadnout vlastně až v posledních dnech pacientova života. Ráda bych Vás tedy podpořila spíše v tom, abyste si promluvili s dědečkem o závažnosti jeho nemoci. Vím, že je to velmi nelehký úkol a můžete mít velké obavy, že by ho tato zpráva mohla příliš vyděsit a oslabit. Ale ze zkušenosti víme, že pokud má nemocný dostatek času na zpracování této nepříznivé informace, dokáže se s ní lépe vyrovnat. Navíc, když má vedle sebe podporující rodinu, se kterou si může upřímně popovídat o všech svých obavách a potřebách, může získat klid a jistotu. Má větší šanci využít velmi vzácný čas na to, aby si mohl uspořádat vše, co potřebuje, aby mohl odejít klidně a smířeně. Je důležité dát mu možnost zařídit si vše potřebné v čase, kdy na to má ještě dostatek sil. A když si společně vytvoříte prostředí, ve kterém se bude cítit bezpečně, bude se Vám moci otevřeně svěřit i s tím, co cítí (pokud bude chtít!). Důležitější než názor lékaře a číslo ve statistice může být to, co Vám o sobě a o svých pocitech a přáních řekne dědeček.
Držím Vám moc palce, ať ten vzácný čas, který máte před sebou, prožijete v co nevětším klidu a důvěře.
S pozdravem
MUDr. Katarína Vlčková