Nedávno mi tragicky a nečekaně zemřel bratr v mém domě, nemohu se s tím vyrovnat. Je normální, že ho všude vidím?

Dobrý den,

chápu, že je těžké přijmout náhlou a tragickou smrt Vašeho bratra. Není obvykle snadné tuto ztrátu projít, ale dá se naučit s tím žít. Trvá to dlouho, u nečekaných úmrtí je to ještě obtížnější, než když člověk zemře po dlouhé nemoci, kdy se blízcí mohou s alternativou úmrtí ve svých myšlenkách více zabývat. K náročnému vyrovnávání s náhlou ztrátou Vašeho bratra může patřit i to, že máte dojem, jako by tu stále byl. Ano, je to normální. To, že jste ztrátu ještě nezakomponovala do svého života, dokumentuje právě stálý pocit jeho přítomnosti, vyhledávání mezi živými. Bývá to takové, jako by naše psychika i tělo prostě chtěly, aby tu ten člověk stále byl a nějakým způsobem si ho tam „doplňuje“. Většinou po čase (počítáno na měsíce) začne tento dojem ustupovat a možná začnete přijímat svět bez Vašeho bratra. Chtěla bych Vás podpořit, abyste k sobě byla laskavá a nespěchala na sebe. Vím, že je to velmi nepříjemné, ale takhle vlastně získáváte čas, abyste se mohla s bratrem rozloučit a být s tím velmi bolestným faktem bratrovy smrti. Není možné začít žít s takovou zprávou okamžitě.

Kdyby Vám přišlo období truchlení příliš dlouhé nebo nepřijatelné, je možné vyhledat odborníka, který Vás může podpořit a pomoci Vám toto nelehké období zvládnout.

Mrzí mě, že prožíváte takovou ztrátu. Je v pořádku, když budete mít různé pocity (strach, hněv, zmatek, smutek a lítost, pochybnosti nebo cokoliv dalšího), nereálná přání nebo sny a vzpomínky a budete třeba potřebovat opakovaně probírat, co se stalo, s lidmi kolem sebe. To může být způsob procházení Vaší ztrátou a nic z toho není teď, po jeho nedávné smrti, nenormální. Bude to nejspíš vyžadovat trpělivost k sobě i druhým, klid a hledání různých zdrojů podpory. Přeji Vám, aby tu druzí lidé pro Vás byli.

Zuzana Vondřichová