Nečekaně mi zemřel tatínek, cítím stále větší smutek. Co mám dělat?
od malinka jsem byla velmi fixovaná na svého tatínka, mám tři děti, manželství,které neklape....už kvůli tomu, že mě manžel napadnul, jsem se rozhodla "dát dohromady" a beru antidepresiva,skoro rok.už jsem se cítila dobře, nastalo zhoupnutí v mém životě. maminka si cestou do obchodu zlomila pánev.druhý den jsme našli tatínka mrtvého.mozkové aneurysma,jinak zcela zdráv.vše jsem zvládla,maminka nemohla ani na pohřeb,bojovala jsem aby mohla znovu chodit,už tedy chodí, vrátila se domů.s péčí problém není, sama pracuju v pečující profesi,práce se také nebojím, znám fáze truchlení atd. jen mám pocit, jako, že kovářova kobyla chodí bosa. čím delší doba od úmrtí tatínka je, tím se mi zdá smutek větší a hrozně mi chybí. přiznávám, moc si s tím nevím rady.děkuji.
Milá Pavlo,
myslím, že máte zřejmě pravdu s tou „kovářovou kobylou“…zdá se, že toho je na Vás příliš.
A přestože jste určitě zvyklá problémy řešit a pomáhat druhým — v některých situacích prostě člověk sám na všechno nestačí.
Podle toho, co píšete, jste zřejmě oporou celé rodině – staráte se o maminku, tři děti a manželství pro vás patrně velkým zdrojem podpory není.
Možná to, co mohl představovat pro Vás pravě tatínek, Vám teď citelně chybí – tedy nejen on sám, ale zřejmě i blízkost a porozumění, které se Vám odjinud nedostávají.
Většina pomáhajících dobře vnímá potřeby druhých lidí. Někdy ale ty své vlastní musejí opravdu bolet, aby si jich všimli. Je podle mého načase nebýt se svou bolestí a těžkostmi sama.
Je pravděpodobné, že máte přátele nebo kamarádky, ale pro nějakou dobu by Vám mohla pomoci krizová nebo psychoterapeutická podpora – ať už v krizovém centru, nebo nějakém terapeutickém pracovišti. Možná máte nějakou zkušenost, možná ne. Jsem přesvědčena, že taková pomoc není málo – i když se člověk musí se svým životem, ztrátami a bolestmi vyrovnat sám, pomáhá mu přítomnost, blízkost a doprovázení někoho, ke komu může být zcela otevřený může se o něho opřít.
Na všechno léky nejsou – ale lidská solidarita a sdílení, podpora a povzbuzení ano.
Pokud můžete, vyhledejte takovou pomoc ve svém okolí a nechtějte všechno jen po sobě.
Držím vám palce a přeju, ať se vám podaří najít, co vám ve Vaší těžké situaci pomůže.
*
Ilona Peňasová*
Dotaz zodpovídá
