Navštěvujeme nemocného pradědečka, dcerka (2,5 roku) má otázky k jeho stavu. Jak s ní o tom a o smrti hovořit?
Dobrý den
Snažila jsem se najít odpověď na otázku, jak hovořit se svlu 2,5 letou dcerou na téma smrt. Dcerka je na svůj věk velice vnímavá a přemýšlivá. Informace si tak nějak ukládá do hlavy a po několika týdnech přijde s otázkami. Na návštěvách u mých rodičů pravidelně navštěvujeme mého pradědečka (104 let). Znala ho jako samostatného člověka a nyní vidí, jak se jeho zdravotní stav horší, moji rodiče ho mají doma a starají se o něj. Dcerka se na vše ptá - proč si už neuvaří, proč mu najednou moje mamka dává pleny, proč už nenosí zuby, proč má šedivé oči, atp. Jeho stav se nyní zhoršil a vypadá to, že jeho smrt je blízko. Nevím, jak to dceři vysvětlit... Nechceme jí lhát, má i prababičku a prapratetu, které pravidelně vídá a i jejich zdravotní stav se vzhledem k věku horší. Hledala jsem i nějakou literaturu, máme knihu Když dinosaurům někdo umře, ale ráda bych se sama poučila, jak dané téma s ní probrat. Když mne zemřela babička (byly my 4), řekli mi, ze usnula a už se neprobudila a já se měsíce bála usnout, abych se probudila... Nerada bych dceru nějak traumatizovala nebo s ní téma smrti špatně otevřela.
Předem děkuji za radu.
Dobrý den, paní Adélo,
pro hovory s dětmi platí dvě pravidla:
- Nelhat a nevytáčet se.
- Vysvětlovat tak, aby tomu dítě mohlo rozumět, být jasný a srozumitelný, ne obecný, přizpůsobit se věku a inteligenci dítěte.
Proto se nedoporučují přirovnání ke spánku či odpovědi typu „dědeček odešel“ nebo „je v nebi“. Malé děti až do školního věku ještě neovládají abstrakci a představí si přesně to, co říkáte. Čím konkrétnější budete (dokážete být), tím lépe. Vaše dcerka Vám může svými otázkami ukázat, na jaké úrovni informace potřebuje.
Je dobré dítěti vysvětlit, co přesně se děje – dědeček žije dlouho, lidský život má svou délku, pomáháme mu, když už sám nemůže, tělo se opotřebuje atd. Většinou jde o zcela konkrétní věci: dědeček už nemá sílu, postupně mu slábne tělo, například: svaly neudrží čurání, pradědeček potřebuje plenu, aby se cítil dobře a čistě. Případně: půjdeme na pohřeb, bude to probíhat tak a tak, lidé kolem mohou být smutní, může se jim stýskat a tak podobně, včetně Vašich případných „nevím, jak to přesně bude“, aby se dcera mohla dobře orientovat v událostech a chování okolí.
Další informace je dobré dávat, když se holčička ptá, ona sama asi ví, co se nyní potřebuje dozvědět. Můžete časem (ale vůbec nemusíte, pokud se holčička neptá) přidat své úvahy o duši, pokud nějaké máte, s tím, že přidáte zprávu o tom, že je to Vaše představa či přesvědčení, co se s člověkem děje po smrti. Děti někdy také vyžadují informace o tom, co se bude dít s tělem zemřelého, protože jim často říkáme jen to, co se děje s duší, a ačkoliv to pozůstalým někdy připadá kruté či trapné, jde o normální vysvětlení, jak věci v lidském světě chodí (kremace, pochování do hrobu, to že se lidé po smrti oblékají do rakve, co se bude dít s pradědečkovými věcmi… a podobné otázky, které děti napadají).
Čím více se Vám podaří povědět o smrti jako o něčem lidském, byť velmi silném a důležitém, tím spíše se vyhnete nějakému zmatení. Může být také užitečné jí vybízet, aby se dál ptala, když nebude rozumět. Děti obvykle přicházejí s otázkami o smrti a umírání ve vlnách, vždy v nějakém období a jejich otázky se s věkem vyvíjejí.
Zuzana Vondřichová
Dotaz zodpovídá
