Nádorové onemocnění prostaty a tlustého střeva - jaká je prognóza?
Dobrý den, dědečkovi byla před dvěma lety diagnostikována rakovina prostaty, následovala hormonální léčba a ozařování. Na podzim 2012 lékaři zjistili nádor tlustého střeva, který byl následně operován. Vzhledem k tomu, že byly zasaženy okolní uzliny, podstoupil chemoterapii. Po půl roce od ukončení léčby lékaři při CT zjistili mestastáze v játrech. V současné době dostává kombinaci chemoterapie a biologické léčby (Avastin a Folfiri), ta má být podávána 1x za 14dní. Při každé druhé návštěvě lékaře jsou ale krevní testy špatné, proto je mu podána pouze léčba biologická. Ráda bych se zeptala, jaká je prognóza a co můžeme z pozice rodiny pro dědečka udělat. Děkuji za odpověď!
Váš dědeček je vážně nemocný, má nádorové onemocnění prostaty a tlustého střeva. Nádor tlustého střeva se rozšířil do plic i jater, dědeček dále dostává biologickou léčbu a Vy se nás ptáte, jaká je prognóza dědečkovy nemoci a co pro něj můžete udělat.
Vážená Anno,
k prognóze se moc vyjádřit nemohu. Závisí jednak na stupni agresivity nádoru, na jeho přesném biologickém typu, na dosavadní reakci na léčbu, na dědečkově celkovém zdravotním stavu a ještě na dalších faktrorech, z nichž některé jsou velmi špatně postihnutelné. Tuto otázku by měl umět zodpovědět dědečkův ošetřující onkolog. I tak je prognóza vždy jen odhadem a je známo, že se lékaři pravidelně mýlí jak ve smyslu plus, tak ve smyslu mínus. Na druhou stranu je pro mnoho nemocných a jejich rodin velmi důležité mít alespoň nějakou představu o čase, který leží před námi. Bude-li dědeček chtít, jistě můžete na příští návštěvu jít společně s ním a zeptat se lékaře na vše, co Vám leží na srdci.
Odpověď na druhou otázku je velmi široká. Pro dědečka toho jistě můžete udělat velmi mnoho. Od prosté účasti, sdílení jeho cesty s nemocí, jeho obav i nadějí až po zcela praktické věci, jako je třeba pomoc v době, kdy dědeček nebude mít dost sil. Každý z nás jsme jiný, jedinečný, každý z nás má jiné potřeby. Někdo se rád podělí o to, co jej trápí, z čeho má strach, co mu naopak pomáhá a dává naději. Pak je dobře být nablízku, naslouchat a nebát se i těžkých témat. Nejhorší pro těžce nemocné je, když jejich obavy odmítáme “na to nesmíš myslet, takhle nesmíš mluvit, všechno bude v pořádku” …. nemocný pak zůstává se svými obavami osamocený, může se cítit odstrčený, nepochopený. Někdy může získat pocit, že se proti němu druzí spikli a nechtějí mu nic říci. Někteří nemocní ale naopak nechtějí mnoho vědět, jsou rádi, když odvedeme jejich pozornost. Někdo rád rozhoduje o všem, co se má dít, jiný to rád přenechá ostatním. Nejlépe je se prostě zeptat, zda nemocný chce o své situaci, nemoci a o tom, co jej trápí, mluvit. Velmi dobré by bylo probrat s dědečkem plán další péče. Co dělat, kdyby se jeho stav zhoršil, jaký rozsah péče by si vlastně přál, chtěl by zkusit další léčbu, chtěl by při komplikaci do nemocnice, nebo by raději zůstal v domácím prostředí … ? Takže vlastně nejlépe dědečkovi pomůžete, když se ho zeptáte, co pro něj můžete udělat, když mu nabídnete pochopení a prostor pro něj samotného.
Přeji Vám i Vašemu dědečkovi mnoho sil a odvahy na Vaší další cestě.
S pozdravem
MUDr. Irena Závadová
Dotaz zodpovídá
