Můj přítel se zabil na motorce. Jak najít naději a důvod k životu?

Dobrý večer před měsícem se můj přítel zabil na motorce nedokážu tomu uvěřit a už vůbec se s tím smířit Byla jsem se podívat na místo té tragédie a protože jsem také motorkářka nedokážu si vysvětlit co se stalo jak to mohl nezvládnout pak mě ovládne vztek všechno nasvědčuje tomu že se jen hloupě předváděl a pak udělal začátečnickou chybu i když má za sebou již několik sezón ježdění byl oblečen v kombinéze na hlavě ne zrovna levnou helmu a přesto je mrtvý z toho co jsem zjistila od těch co u něj byli mezi prvními jsem došla k závěru že ihned po vylétnutí ze silnice narazil hlavou dokmenu stromu helma praskla a první kdo k němu přišel viděl oči plnící se krví což nejspíš značí masivní krvácení do mozku a Tedy velmi rychlou smrt přemýšlela jsem jestli jsem dost silná abych ho po smrti viděla Musela jsem vypadal jako když spí ve tváři měl klidný výraz nebyla vidět žádná bolest utrpení ani stres možná mě to trošku uklidnilo ale nezbavilo mě to všech těch otázek vzteku smutku a příšerné bolesti před dvěma dny proběhl pohřeb už od jeho smrti jsem přesvědčená o tom že tu nechci dál být můj život je o ničem Je mi 43 let Měli jsme před svatbou A dokonce jsme byli na klinice v Podolí kvůli asistované reprodukci když jsem již v pokročilém věku Chtěli jsme ještě dítě jak dopadly naše testy už se nedozvím nějak nevím čeho se chytit je to tak že život Mě nebavil už dávno předtím než jsem přítele poznala to jen díky němu toto bylo snesitelné a dalo se to přežít Byl to jediné na co jsem se těšila každý den byl to jediné pro co jsem žila mám samozřejmě ještě rodiče maminka umírá na roztroušenou sklerózu a taťka stárne a začíná vypadat velmi vyčerpaně asi i v důsledku toho že se o maminku snaží starat skoro sám dokud to jde vím že nechci zažít odchod ani jednoho z nich bolest kterou cítím teď je nepopsatelná a zevnitř mě žere zaživa Nechci o tom s nikým mluvit nezvedám telefony vyhýbám se lidem nikoho k sobě nepustím Jediné na co myslím a co se snažím najít a porozumět tomu je posmrtný život moc chci věřit tomu že smrtí to nekončí a že je naděje že se s přítelem ještě nikdy někde sejdu To je jediná naděje kterou mám Jenže jsem těmhle věcem nikdy moc nevěřila takže je to celkem obtížné a vlastně beznadějné tak si ale říkám co když na tom něco je a můžu být s ním ne Až přijde můj čas ale hned teď Já už nemám důvod ani chuť tady dál zůstávat ve světě kde on už není pro mě nic zajímavého nezůstalo není nic co bych chtěla vidět bez něj nic co bych chtěla zažít bez něj a není důvod proč bych se tu měla trápit a přežívat z donucení Víte proč to tu nesnáším protože nemůžeme žít život tak jak bychom chtěli nemůžeme být vlastně nikdy šťastní když nám někdo určuje jak žít sama Pravidla zákazy rozkazy omezení a určování životního stylu kdo dal komu právo o tomhle rozhodovat dokud jsme si mohli trhat ze stromu ovoce když jsme měli hlad nebo si obstarat jídlo jakkoli jinak když jsme měli hlad všechno bylo všech nebyli tady peníze podle kterých se všechno posuzovalo a okolo kterých se všechno točilo Stalo se to tím hlavním životní cílem je získat a hned o ně zase přijít je to denní koloběh který se neustále opakuje stereotyp ze kterého se nelze vymanit A jediné co vás může udělat spokojeným je tohle všechno muset ve dvou s tím koho milujete Kdo miluje vás a s kým plánujete budoucnost s kým chcete zestárnout dokud Vás smrt nerozdělí on se tady nebyl bylo mu teprve 38 let a byl to ten nejhodnější člověk jakého jsem poznala Je to nespravedlivé jeho smrt byla zbytečná Nepochopitelná a předcházející události do sebe zapadli tak řekni prostě došlo stačilo aby jedna věc byla jinak a Nestalo se to říká se tomu osud? Já tomu říkám nespravedlivost a zrada a chci pryč buď budu s ním i po smrti a nebo už to nebudu vědět a bude mi to jedno hlavní je že nebudu tady bez něj protože to je to nejhorší co si dokážu představit život na tomhle blbém světě kde žijeme jak musíme a ne jak chceme nemá smysl úplně teď nevím jestli je srozumitelné co vám tím chci říct a dávám vám šanci mi můj pohled na to všechno změnit nebo mi ho vyvrátit Pomozte mi prosím získat i jiný pozitivní pohled na svět a na život zkuste mi dát nějakou naději že ta bolest je jen dočasná myslím že to nedokážete přesvědčuji sama sebe o opaku už několik let a vidím to stále stejně Omlouvám se za styl používám asistenta rozpoznávání řeči tudíž diktuji nemám sílu to opravovat ani to po sobě znovu číst vše co jsem řekla je z mého Nitra ze srdce a popisuje to co právě teď cítím možná doufám že se dočkám odpovědi možná jen potřebuji dostat to ze sebe ven a papír mi nestačí nebo spíš nedokážu kvůli třesu rukou psát tohle je mnohem snažší záměrně jsem vynechala skutečnost kterou ještě na závěr přiznám ale je zbytečné ji použít jako argument mám 15 letého syna je autista Jedná se o lehkou formu autismu tak zvanou dysfázii je samostatný šikovný ve škole má samé jedničky Stydím se za to že jsem podle všeho příšerná matka On by měl být tím co mě tu udrží On by měl být tím co mě potáhne A kvůli čemu má smysl tu zůstat ale tohle Pouto bohužel selhalo Miluji ho celým svým srdcem je to mé dítě porodila jsem ho ale náš vztah je tak nějak chladný bez projevu emocí přítel ho vychovával 10 let 10 let mu nahrazoval otce kterým biologicky nebyl a on jeho smrt prostě klidně přijal a jede si dál to svoje co má rád A na co je zvyklý má to zkrátka v hlavě jinak A i když vím o autistech snad všechno stejně tomu nerozumím Nezlobím se proto na něj jsem naopak ráda že určité věci nechápe a nelze mu je vysvětlit možná vnitřně cítí lítost ale dokáže ji vytěsnit i když pro něj jistě jsem víc než můj přítel myslím si že i můj odchod dokáže přijmout a prožít svůj život šťastně pro něj je to mnohem jednodušší je nenáročný a ke štěstí mu stačí opravdu málo má milující rodinu která se ho jistě ujme pokud už tu nebudu zní to sobecky Já vím také to sobecké je nikdy jsem taková nebyla Vždycky jsem se ohlížela na druhé ale tentokrát sobecká jsem moc jednou za život na to má snad právo každý Snad mi blízcí pochopí že utrpení kterému se chci vyhnout bych nezvládla pohled na mě by je pokaždé zabolel a starosti o mě by jen plnili hlavu Možná jim budu chybět Určitě budu budou mít na mě vztek a budou smutný ale mají všichni spoustu důvodů a smyslů na rozdíl ode mě kromě mamči ta zvažuje možnost eutanázie ve Švýcarsku Je mi to líto a vím že bych na jejím místě také chtěla odejít důstojně a když já řeknu čekání na smrt je někdy za trest Ani bych se nedivila kdyby to až sem nikdo nedočetl i tak děkuji že jsem svoje nejhorší myšlenky mohla vypustit s vědomím že je tu zpětná vazba prosím Neberte všechny ty řádky jako dopis od sebe vraha který se chystá vzít si život a je třeba mu v tom zabránit na sebevraždu myslím to je jasné o něčem jiným jsem to vlastně nepsala nicméně stále dávám světu šanci mi nabídnout něco co ve mně vzbudí zájem nebo jakoukoliv chuť k životu bez něj hezký večer a dobrou noc poslední slovo: Promiňte