Můj přítel se před devíti měsíci zastřelil, nemohu tomu porozumět. Co se s člověkem v takové chvíli děje?

Dobrý den, je to devět měsíců, co se mi zastřelil přítel. Dlouhé měsíce jsem čekala na to, až policie uzavře případ a konečně mi sdělí PROČ! Můj přítel byl strašně veselý, vtipný, bláznivý, odvážný, miloval život, měl velkou rodinu a mnoho přátel, spoustu zájmů, bylo mu 24 a znala jsem ho od základky. Poslední rok jsme spolu žili, všechno fungovalo, pořád jsme někam chodili, užívali si život, když byl problém, sedl si a řekl neboj, to všechno zvládneme spolu. Plánovali jsme rodinu, celý život spolu. Byli jsme na sebe vzájemně závislý, byli jsme si hodně podobný, jak názory, tak myšlenkové pochody... Každou noc jsem s ním usínala, dokázali jsme mluvit o všem, otevřeně bez zábran. Jednoho dne odešel do práce a už se nevrátil, přišli mi jen říct, že se zastřelil. A teď ten šok, jakože proč, proč by to on dělal, vždyť mi pár minut předtím psal, že mi uvaří večeři. Nechápala jsem to a ze strany policie nepřicházela odpověď. Při pitvě mu objevili nádor na mozku... Poprvé jsem si říkala, že tohle by mohl být ten důvod, aby zmáčkl spoušť. Po dlouhém čekání se zjistilo, že o tom nádoru nevěděl, policie nenašla žádný důvod a tak to uzavřela jako zkrat. Nechci řešit své pocity, ale ty jeho, porozumět tomu, co se mohlo honit hlavou jemu. Chtěla bych znát názor odborníka, zda může šťastnej, pohodovej chlap během 6 minut dostat takový zkrat, že vytáhne služební zbraň a zastřelí se? Existuje takový zkrat u lidí, co jsou happy, nebo ho muselo uvnitř něco hlodat, o čem nikdy nemluvil. Je možné, že ten nádor způsobil nějaký tlak, který ten zkrat vyvolal? Co se vlastně s člověkem v tu chvíli děje, vnímá sám sebe, vnímal, že na něj doma čekám, uvědomoval si, že umře, když to udělá? Jak to vypadá? Je to nějaký druh chvilkového šílenství, který člověka ovládne, nebo vnímá realitu? Chtěla bych strašně moc alespoň trochu pochopit jeho myšlenky, jeho pocity... Navíc se střelil do krku, a já nemohu pochopit, proč si vybral tak absurdní místo, kde se odsoudil k úplnému utýrání. Snad už mě i tolikrát napadlo, že spoušť nezmáčkl on... To psycho v mojí hlavě, to je tedy něco. Mám spoustu otázek a vím, že jsou příliš morbidní, ale každý každičký den přemítám, jestli byl šťastný a pak dostal ten bezdůvodný zkrat (zřejmě kvůli nádoru), nebo jestli ho něco tížilo uvnitř a tohle byla exploze. Snad tisíckrát jsem četla všechny zprávy, dopisy, maily, přemýšlela nad vším, co kdy řekl, jak to řekl, jaký byl poslední dobou, jaké měl zájmy, chuť k jídlu, jak spal... A jako člověk, v té době jemu nejbližší bych snad odpřísáhla, že byl v pohodě! Tíží mě to, proto žádám názor odborníka. Děkuji Vám, Bára.