Moje přítelkyně se už dva roky léčí se zhoubným nádorem plic. Jak jí mohu podpořit?

Odpověď na dotaz ze dne 16. 10. 2024 zobrazit původní dotaz

Dobrý den,
moje přítelkyně -nekuřačka- se už dva roky léčí se zhoubným nádorem plic. Bydlíme každá v jiném městě, ale pravidelně se vídáme . V létě jsem ji navštívila a to byla jestě relativně v pořádku a těšila se že pojede na přelomu srpna a září na návštěvu za synem do Švédska. Cesta se uskutečnila ,ale na konci se jí přitížilo a po návratu domů se zjistila progrese onemocnění .Byla navržena chemoterapie, ale ta není v současné době možná pro nedostatek krevních destiček. Obávám se ,že ji čeká už jen paliativní léčba, i když stále leží na lůžkové onkologii
Prosím vás o radu,co pro ni mohu udělat. Není to vůbec jednoduché.Ona je hodně introvertní,myslím,že se za tu nemoc "stydí",jestli mi rozumíte. A není ani možné chodit kolem horké kaše,jsme obě lékařky, přítelkyně od studií.
Říkala jsem si,že bych ji navštívila ve špitále(budu mít cestu na Moravu),ale nejsem si jistá ,zda by to uvítala. Moc se nemohu ptát ani jejího manžela,ten o tom vůbec nechce mluvit.
Taky mě napadlo,začít jí psát maily,jako když jsme si v mladých letech psaly dopisy.Jenomže to jsme měly témata,to se to psalo. Teď mi přijdou neutrální témata jako banální a osobní témata příliš osobní.Nemohu psát o vnoučatech(nemá je),nemohu psát o nedělním výletě, o Vánocích,nemohu ani moc vzpomínat na staré dobré časy.Takže je to vlastně špatný nápad.
S nemocí se uzavřela hrozně do sebe,ještě na začátku mi podrobně líčila,co a jak ,ale jak čas šel,výsledky léčby nebyly tak průlomové jak jí říkal onkolog(paní doktorko,do léta bude všechno pryč) a setkání byla rozpačitější a rozpačitější.
Nevím,jak k ní znovu najít cestu,když se čas nachýlil
Poraďte mi prosím
S pozdravem
Radana

Radana

Píšete, že Vaše dlouholetá přítelkyně, také lékařka, se již dva roky léčí se zhoubným nádorem plic. Nyní se jí přitížilo a zjistila se progrese onemocnění. Zmiňujete, že se přítelkyně uzavřela do sebe a komunikace s ní je obtížnější. Ptáte se, jak k ní znovu najít cestu a co pro ni můžete udělat. Uvažujete o návštěvě v nemocnici nebo o psaní e-mailů, ale nejste si jistá, zda by to uvítala.

Dobrý den, 

ráda byste něco udělala pro svou přítelkyni, která má vážné onkologické onemocnění. Váháte, zda jí jet navštívit a obáváte se zeptat. Chápu, že je nyní těžké prolomit mlčení a rozpaky, které kolem její nemoci a stavu máte. Uvažujete o psaní mailů a mě napadá, že se tím určitě dá začít. Lidé, kteří jsou vážně nemocní opravdu někdy moc nestojí o historky, ale obvykle stojí o zájem a upřímnost. Někdy je naopak zajímá, co se u druhého děje, i když oni sami už to tak nemají, i v tom hledají zájem a sdílení. Napadá mě, jestli by nebylo vhodné kamarádce napsat o tom, že stojíte o kontakt s ní, chybí Vám, máte o ni starost, a zároveň nechcete dělat něco, co by jí vadilo nebo zatěžovalo. Sdělit jí klidně své rozpaky a zájem a zeptat se, jestli by jí vyhovovalo, abyste se zastavila v nemocnici, případně jí napsala mail a ráda si přečetla něco od ní. Pokud by souhlasila, můžete napsat, jak se Vám daří (třeba i o tom, že dobře a s vnoučaty), ale hlavně dát prostor přítelkyni na její prožitky nebo zkušenosti, pokud je bude chtít sdílet. Píšete, že nemůžete psát o Vánocích nebo vzpomínat na staré dobré časy. Myslím, že lehké vzpomínání nevadí, ani malá reportáž z vlastních příprav na Vánoce. I když to pro Vaši kamarádku může být mimo jiné připomínkou toho, co už není a třeba nebude, je to také zájem a normální život, který jí nyní může chybět. Vždycky se můžete zeptat: máš náladu slyšet, jak je to u mě nebo na to teď nemáš kapacitu? Pro pacienty bývá často mnohem těžší, když se jim druzí ze strachu neozývají, než když projeví zájem a zkouší spolu s nemocným hledat cesty tak, aby nezůstal v osamění. Vždy je dobré se o tom domlouvat a nehádat za druhého, co by se mu líbilo. Snad by Vám po tak dlouhém přátelství mohla říct, co by teď potřebovala, možná i líp než její manžel. Uvažuji o tom tak, že pro Vaši přítelkyni by mohlo být milé, že se zajímáte a zároveň respektujete, co potřebuje a přeje si. 

Přála bych vám oběma, abyste spolu mohly mít kontakt i v nemoci,

Zuzana Vondřichová

Dotaz zodpovídá

PhDr. Zuzana Vondřichová, PhD.

PhDr. Zuzana Vondřichová, PhD.

psychoterapeutka

Poradna je tu pro vás

Zadejte dotaz