Manžel se po smrti své taty uzavřel do sebe
Dobrý den, manželovi před několika dny zemřela na rakovinu teta, se kterou si byli velmi blízcí. Měla nás oba moc ráda i my ji. Velmi bych mu chtěla být oporou, ale vůbec netuším, co mám dělat abych mu ještě víc neublížila. Od prvního dne, kdy se to dozvěděl se uzavřel do sebe a nedává nic znát. Mám pocit, že se mě to snad dotýká víc než jeho, i když vím, že tomu tak není. Udělala jsem velikou chybu, když jsem mu to v návalu vlastního smutku vyčetla, jak může být tak necitlivý a vím, že jsem mu tím ublížila a moc mě to mrzí, že jsem se neovládla. Vůbec nevím, co mám dělat, abych byla dost silná mu pomoci. Snažila jsem se mu dát naději, že je tetě lépe, protože už nemá bolesti a že udělal všechno co mohl, ale tím se akorát rozplakal, ale nic neřekl a uzavřel se ještě víc. Na Vánoce jedeme k jeho rodičům, kde bude situace stejná i u nich a hlavně u strýce (tetina manžela) který zůstal úplně sám a bude na svátky s námi. Já vůbec nevím, jak se chovat, co říkat, protože mě to samotnou tíží ale vím, že bych měla být pro ně silná a pomoci především jim. Každé slovo, které řeknu vždycky přemítám stokrát, jestli jsem řekla správně a jestli neublížilo ještě víc.. Můžete mi prosím poradit, jak jim mohu pomoci a jak se mohu připravit na tak smutné svátky? Předem moc děkuji.
Píšete o svých obavách z prožití nadcházejících Vánoc, protože Vašemu manželovi nedávno zemřela teta, se kterou měl hodně blízký vztah, a tak Vánoce s manželovou rodinou budou poznamenány touto ztrátou. Ptáte se, co máte dělat, abyste manželovi a jeho rodině pomohla, jak být pro ně silná a být jim oporou.
Dobrý den paní Klásková,
Připadá mi, že na sebe máte příliš velký nárok. Myslím, že stačí, když jste s nimi. Nevím přesně co pro Vás znamená být silná, vždyť Vy jste utrpěla ztrátu zrovna tak a je přirozené, že jste také smutná. Prožíváte asi zmatek z toho, co se ve Vašem manželovi odehrává, když se uzavřel a nedává své pocity najevo ani s Vámi nechce o svém smutku mluvit. Je to dost časté, že se muži ve své bolesti spíš uzavřou, zatímco ženy o ní potřebují mluvit, sdílet ji. Myslím, že by pro Vás bylo dobré najít ve svém životě někoho, s kým byste mohla této své potřebě vyhovět. Někoho, s kým byste si mohla povídat o tom, jak Vám je i co teď prožíváte se svým manželem. Můžete si také přečíst text na tomto portálu určený pozůstalým, který se jmenuje Ztráta blízké osoby. A pro manžela asi uděláte nejvíc, když ho budete přijímat takového jaký je, s těmi projevy (nebo spíš bez projevů) jaké má. Možná se Vám časem otevře a možná se se svou bolestí vyrovná v tichosti uvnitř.
Píšete také, že Vás mrzí, že jste manželovi vyčetla necitlivost. Možná by stálo za to mu dát svou lítost najevo, říct mu, že víte že svou bolest hluboce prožívá, i když to nedává najevo. Můžete mu i říct, jak je to pro Vás těžké, když nevíte, co se v něm přesně odehrává, ale že se tomu snažíte porozumět. Zkuste se ho zeptat, co pro něj můžete udělat. A přijměte jeho odpověď nebo i případnou možnost, že se Vám jí nedostane. Vím, že je těžké respektovat odlišnost, které nerozumíme, ale každý má trochu jiný způsob vyrovnávání se s těžkou situací. Důvěřujte svému manželovi, že to zvládne a že k tomu od Vás o mnoho víc než Vaši lásku nepotřebuje.
Přeji Vám, paní Klásková, aby letošní Vánoce nebyly jen o smutku, ale také o Vaší vzájemné lásce a sounáležitosti.
Alexandra Lammelová
Dotaz zodpovídá
