Manžel má rakovinu. Jsem dva roky ve stresu, mám panické ataky, potíže s dýcháním. Mám pocit, že se z toho tlaku zblázním.
Můj manžel má rakovinu konečniku s matastazemi na jatrech. Léčí se už přes 2 roky,a já jsem z toho dostala panické ataky a jsem každý den ve stresu, mám hrozný tlak na hrudi a potíže s dýcháním jako kdyby mě někdo trhal zevnitř. Dokonce jsem byla u svého lékaře, byl mi dělán rentgen plic a odber krve. Mám pocit že se z toho tlaku zblazním.Děkuji za odpověď Monika
Váš manžel má rakovinu konečníku s metasázami na játrech. Píšete, že se už přes dva roky léčí. Popisujete, že jste z toho dostala panické ataky, cítíte tlak na hrudi, máte potíže s dýcháním a máte pocit, jako kdyby Vás někdo trhal zevnitř. Vaše zdravotní potíže jste konzultovala s lékařem, dělal Vám rentgen plic a odběr krve.
Dobrý den,
píšete nám o své somatické reakci na manželův vážný stav, asi i na jeho léčbu, a nejspíš i Vaše různá trápení, které s tím vším mohou být spojena. Dlouhodobý stres, úzkost, obavy a napětí mohou vyvolat jak panické ataky, tak pocity tlaku, bolesti všeho druhu, potíže s dýcháním i další nepříjemné stavy. Mrzí mě, že je to tak a Vy nyní pociťujete dopady dlouhodobého stresu a životních komplikací uvnitř svého těla.
Tyto reakce jsou vlastně zprávou o tom, že situace je dlouhodobě namáhavá, těžko psychicky nebo fyzicky zvladatelná. Vlastně Vás tělo „vypíná“, abyste z této náročné situace „vypadla“. Jenže to bývá obvykle hodně těžké. Často se mluví o tom, jak je hrozná nemoc a léčba pro pacienta. Ale víme, že je také velmi těžká i pro blízké osoby, obzvlášť pro partnery a pro všechny pečující v okolí. Ti však někdy mívají dojem, že se starat musí, nedokáží svého pacienta „opustit“ ani na potřebný oddech a zpracování těžkých pocitů a obav. Přitom mají těžké strachy i spoustu nároků na sebe. Předpokládají, že je třeba to všechno zvládnout a při tom se mohou cítit bezmocní, bez podpory, unavení, vystrašení nebo cokoliv dalšího.
Je možné, že se Vám moje doporučení nebude zdát reálné nebo Vám nebude vyhovovat. Zároveň nemám lepší „návod“ než začít věnovat pozornost i sama sobě, vyhledávat odpočinek a péči i pro Vás, hledat pro sebe podporu a úlevu. Jinak opravdu hrozí to, čeho se obáváte: nějaký horší projev přetížení, například další fyzické nebo psychické potíže. Je to v podstatě zdravá reakce, jak jsem už zmínila, tělo i psychika signalizují své hranice, proto je dobré se podle těchto signálů zařídit alespoň do té míry, co je možné. Nevím, co by to bylo přesně pro Vás a jaké máte možnosti, ale obvykle pomáhají klidné rozhovory s přáteli nebo psychoterapie, odpočinek a klidný pohyb venku, vystoupení ze situace péče (nechat se někým zastoupit). Nedoporučuji Vám příliš skupinových aktivit (např. jóga s mnoha lidmi, večírky apod.) nebo náročných aktivit (namáhavé cvičení, péče o kohokoliv dalšího). Cokoliv, co by Vám přišlo spíš jako zátěž, raději nedělejte. Ale vyhledávejte něco, co je pouze pro Vás, kde můžete být se svými starostmi, nebo prostě tak jak jste a nemusíte se do ničeho stylizovat.
Pokud budete potřebovat, můžete kontaktovat poradnu Cesty domů, kde získáte jak podporu, tak praktická doporučení, co lze nyní ve Vaší situaci dělat. Kontakty na psychoterapeuty, kteří by Vás mohli provést tímto obdobím, získáte na stránkách České asociace pro psychoterapii a České psychoterapeutické společnosti. Stavy, které máte, odráží možná velkou potřebu péče a podpory i pro Vás, je to prostě možná už nad Vaše síly. Pokud to jde, přála bych Vám, abyste si to mohla dopřát.
Zuzana Vondřichová
Dotaz zodpovídá
