Manžel má půl roku diagnostikovanou nemoc mozku, nedaří se nám s tím srovnat, máme malé děti. Co dělat?
Dobre ráno manžel před 6 měsíci v 31.letech zjistil že má vrozenou arteriozni malformaci mozku čili avm již 6 stupni což už nejde nic dělat máme 2 malé děti vrátil se do práce a nese to velmi špatně ovlivnilo to náš život neumíme se s tím vypořádat a nedávno začal kouřit THC což neschvalují je velmi psychicky zničený nevím co máme dělat jak mu pomoci a hlavně jak žít dál dost se hádáme což nechci ale je tak zlý až agresivní obviňuje mě z toho a že já netrpim je to moc silné navíc stále kojim takže nic nenaspim co dělat děkuji
Píšete, že Váš manžel před půlrokem zjistil, že má vrozenou arteriovenózní malformaci mozku a zřejmě svou diagnózu nedokáže přijmout — začal kouřit THC a je vůči Vám agresivní a obviňuje Vás, že dost netrpíte s ním.
Dobrý den, Lenko,
děkuji Vám za důvěru. Píšete, že Váš manžel před půlrokem zjistil, že má vrozenou arteriovenózní malformaci mozku a zřejmě svou diagnózu nedokáže přijmout — začal kouřit THC a je vůči Vám agresivní a obviňuje Vás, že dost netrpíte s ním.
Představuji si, jak je situace náročná pro Vás, když se rovněž potřebujete vyrovnat s nemocí svého muže a ještě se musíte starat o malé děti, z nichž jedno kojíte. Je to jistě psychicky i fyzicky velmi vyčerpávající. Zdá se mi, že se Váš muž zavřel do svého trápení a netěží ze společenství, které by s Vámi mohl prožívat, kdyby se otevřel tomu, abyste tu tíhu nesli společně.
Nevím, zda o situaci mluvíte, zda jste Vy sama zvyklá sdílet své emoce i myšlenky. Pokud jste to ještě nezkusila, mohlo by to komunikaci mezi Vámi zprůchodnit. Pokusit se manželovi ukázat, že nestojíte proti němu a že přijmout jeho nemoc a žít s ní co nejhodnotněji dál je Váš společný úkol. Je však třeba začít od sebe — říct mu otevřeně, jak se v současné situaci cítíte Vy, z čeho máte obavy a co byste potřebovala. Pokud by Vaše snaha o přiblížení se svému muži nepomohla, potom byste se musela zaměřit především na sebe, na to, abyste situaci zvládla Vy co nejlépe. Každý jsme zodpovědný především sám za sebe a nemůžeme budovat vztah, když ten druhý zásadně nechce. Můžeme zůstávat jen trvale otevření.
Přemýšlím také, koho máte kolem sebe, kdo by Vás mohl podpořit — někdo z rodiny, přátel?
V náročných životních situacích pomáhá nekoukat příliš do budoucnosti, jít krok po kroku, žít ze dne na den a dělat co je potřeba tady a teď. Taky je třeba se zvýšenou pozorností dbát o vlastní potřeby, byť i ty nejjednodušší. To, že se moc nevyspíte, může být ve Vaší situaci na přítěž daleko víc než za normálních okolností. Zkuste vymyslet, jak využít každou volnou chvilku pro sebe, abyste si mohla odpočinout. Dal by se někdo požádat o pomoc? Jaké jsou priority tady a teď a co počká?
Kdyby se Vám nedařilo zvládnout současnou situaci vlastními silami, dovolte si vyhledat odbornou pomoc. Můžete hledat i pomoc zvnějšku pro svého muže — když bude někdo další vědět, jak negativně ho jeho diagnóza ovlivňuje a jak se mu nedaří ji přijmout, nemusíte se potom na to cítit tolik sama.
Přeji Vám hodně sil a brzký obrat k lepšímu.
Saša Lammelová
Dotaz zodpovídá
