Maminka zemřela před rokem. Jak se vyrovnat s informací, že otci byl nyní diagnostikován nádor?

Odpověď na dotaz ze dne 5. 4. 2013 zobrazit původní dotaz

Dobrý den, ještě jsem se ani nestihla vyrovnat se smrtí maminky(zemřela loni na rakovinu ) a letos diagnostikovali tatínkovi nádor s metastázami a bohužel už ve finálním stádiu nemoci,jde to tak rychle ,že už odmítá jídlo ,nechodí jen spí.Zažila jsem to všechno s maminkou .Ta mi zemřela v náručí a bojím se , že podruhé už to nezvládnu.Vím jak těžké to bude.Mám dvě malé děti manžel mi pomáhá jak jen může ,ale dostávám se do stavu apatie nechce se mi nic dělat jen to všechno zaspat.Tatínkovi lékař ani nebyl schopný sdělit diagnózu finálního stádia ,řekl to mě .Nechal na mě zda mu to řeknu či ne.Mám výčitky,že když mu to řeknu bude se na mě zlobit a vezmu mu naději.Když mu to zamlčím tak ,zase nevím ,jestli si nepřeje to vědět.Už se při kontaktu s ním nezdržím slz a nevím ,jestli mu tím neubližuji.Mám ho tolik ráda a po maminčině smrti jsme si k sobě vytvořili tak silné pouto,opravdu nevím jak to zvládnu.

Pavka

Píšete o tom, jak Vašemu tatínkovi letos diagnostikovali nádor s metastázami a nemoc rychle progreduje. Je to pro Vás o to těžší, že Vám loni na rakovinu zemřela maminka.

Dobrý den,

děkuji za důvěru. Bojíte se, že to podruhé už nezvládnete. Nevíte, jestli máte tatínkovi říct, že už je v konečném stádiu, což lékař řekl jen Vám. Bojíte se, že se na Vás bude zlobit, když mu vezmete naději.

Oporou je Vám Váš manžel a s tatínkem máte velmi hezký vztah. To jsou naplněné hodnoty, z nichž můžete hodně čerpat a které Vám mohou pomoci přijmout bolest, která k životu patří. Někdy je jí víc než se zdá k unesení. Někdy se neštěstí kumuluje. Nedá se pak dělat o mnoho víc, než vydržet. Opřít se o to, co Vám nikdo vzít nemůže — například lásku. Určitě pro Vaši maminku bylo velkým štěstím, že jste jí byla v poslední etapě života nablízku. I pro tatínka můžete udělat hodně, když mu budete nablízku a dovolíte blízkost mezi vámi i vnitřně. Ta vyžaduje pravdivost a autentičnost. V přijetí situace takové, jaká je, bývá velká úleva. Nepíšete nic o tom, jak svou nemoc prožívá a vyrovnává se s ní Váš tatínek sám. Možná je blížící se konec jeho života těžší pro Vás než pro něj. Někdy dokonce manželé umírají krátce po sobě, protože tu nechtějí bez sebe být. Zkuste s tatínkem o jeho nemoci a blížící se smrti mluvit. Dost možná vás to sblíží ještě víc, v té bolesti můžete najít i štěstí, plnohodnotně prožité chvíle vás mohou oba posílit. Přeji Vám k tomu hodně odvahy.

Alexandra Lammelová

 

Dotaz zodpovídá

Mgr. Alexandra Lammelová

Mgr. Alexandra Lammelová

psychoterapeutka

Poradna je tu pro vás

Zadejte dotaz