Maminka zemřela před dvěma lety. Jak žít, abych byl šťastný?
Dobrý den!. Moje maminka zemřela a jsou to už dva roky. Mám epilepsii a obsedantně kompulsivni syndrom těžkého stupně, jsem v invalidním důchodu letos 23 rok, o svou maminku jsem se staral , nakupoval, vařil a uklízel, a to v tomto stavu, nikdy jsem si nevzal ani halíř příspěvků od státu, požadoval jsem to za nemravné!. Moji rodiče mne celý život srovnávali s ostatními lidmi, zdravými, a pořád mi tloukli do hlavy, že nejsem jak druzí!. Celý život jsem byl sám, i když jsem chodil do práce, letos mám 55 let, a nikdy si mne nikdo nevážil. Jsem nešťastný, a chtěl bych být šťastný, ale nevím jak a bojím se dalšího zklamání!. Můžete mi poradit jak žít, abych byl šťastný?.
Vaše maminka před dvěma roky zemřela. Vy jste se o ni intenzivně staral, aniž byste si za to nárokoval peníze od státu. Jste 23 let v invalidním důchodu. Máte pocit, že si Vás nikdy nikdo nevážil. Píšete, že jste nešťastný. Ptáte se na radu, jak být šťastný.
Dobrý den,
dlouho jste se staral o maminku a asi i hodně žil pod vlivem hodnocení a postojů svých rodičů. Nyní nahlížíte na svůj život bez nich a rád byste se cítil lépe. Možná měli rodiče pravdu, že nejste stejný jako druzí, ale to neznamená, že byste se nemohl mít sám se sebou dobře.
Upřímně nevím, jak zařídit, abyste byl šťastný. Štěstí je těžko definovatelné a těžko se dá vůlí zařídit. Ale umím si představit, že byste mohl žít tak, abyste byl spokojený, což je pro štěstí docela dobrý základ.
Spokojenost obvykle obsahuje pocit, že věci jsou tak, jak mají být. Obsahuje jak schopnost žít s tím, co máme, ale i vděk a přijetí — sebe i svého života. Přemýšlím nad tím, jak byste toho mohl dosáhnout nebo to prostě alespoň někdy zažívat. Snad by Vám mohlo pomoci začít si všímat a věnovat se věcem, které fungují, považujete je za dobré a je Vám v nich dobře. Také bych Vám doporučila věnovat se pozorně léčbě či úpravě Vašich psychických obtíží. Nejen léky, ale i úpravou životosprávy. Píšete, že jste v invalidním důchodu a nechodíte do práce. Pokud je to možné, zkuste se věnovat něčemu, co Vás těší a co Vám připadá užitečné a smysluplné. Obvykle ke spokojenosti přispívá i pocit, že se podílíme nebo vytváříme něco pěkného či obohacujícího pro nás i pro druhé. Není až tak nutné, aby si nás vážili druzí, ale snad by Vám prospělo, kdybyste Vy sám cítil, že Vaše jednání je dobré a nějakým způsobem prospěšné.
Těžko se mi vytváří doporučení obecně, asi by mohlo být na místě, kdybyste vyhledal odborného poradce nebo psychoterapeuta, který by Vás podpořil a pomohl Vám uspořádat si současný život tak, aby Vám bylo lépe.
Přeji Vám hodně sil,
Zuzana Vondřichová