Maminka zemřela na rakovinu aniž by od nás věděla pravdu o své nemoci. Kladu si nyní mnoho otázek..
Dobrý den,
chtěla bych se zeptat co jsme měli dělat v naší situaci. Maminka měla rakovinu, stálel bojovala a věřila, že bude vše dobré. Prodělala operaci a myslela si, že je všechno v pořádku. Operace nic nevyřešila a její stav se stále horšil. My jsme si přáli, aby se nedozvěděla diagnózu. Toto se nám povedlo. Zemřela. Kladu si spoustu otázek.
Anna
Píšete o mamince, kterou jste uchránili od pravdy o tom, že má rakovinu, a o pochybnostech, výčitkách a otázkách, které k Vám po její smrti přicházejí. Oceňuji Vaši vnitřní pevnost, s kterou jste vydrželi neříkat diagnózu až do posledních chvil.
Dobrý den, paní Anno,
je přirozené, že po smrti tak blízkého člověka hodnotíte společný čas, jste patrně vděční za společně prožitý kus života, zároveň je běžné pochybovat a vyčítat si, co jsme neudělali nebo mohli udělat jinak. To patří k vnitřnímu dokončení příběhu, který jste společně žili.
Ptáte se, co jste měli dělat. Na tuto otázku neexistuje jednoznačná odpověď. Říct nemocnému pravdu o jeho nemoci bývá dobrý krok, ale není to snadné a může to přinést komplikace. Tento úkol náleží lékaři, nikoli rodině. Přesto na Vás padla tíže rozhodnutí o sdělení pravdy. Chápu, jak je toto rozhodování těžké – je to vlastně volba mezi dvěma zly a není jednoznačně jasné, která možnost je lepší. Podle toho, jak o mamince píšete, jsem přesvědčená, že jste se pro ni snažili udělat to, co jste považovali za nejlepší. Věřím, že jste měli dobré důvody, proč jste ji chránili před pravdou o její nemoci. Zkuste si ty důvody připomenout. Možná Vás to překvapí, ale často se stává, že nemocný tuší, že je to s ním vážné – věřím tomu, že i Vaše maminka to mohla tušit a možná měla i pochopení pro Vaše přání diagnózu nesdělit.
Co můžete dělat teď? Co se stalo, to už nevrátíte, ale můžete ošetřit svou duši a napomáhat hojení Vaší bolesti. Bylo by fajn najít někoho, s kým můžete sdílet své pochybnosti a probírat otázky, které Vám víří hlavou. Může to být někdo z rodiny, kamarádka, duchovní… někdo, kdo pro Vaše nejistoty bude mít pochopení. Budou-li Vaše nejistoty trýznivé nebo Vás budou intenzivně trápit i po několika měsících, můžete se také obrátit na odborníka – psychologa nebo psychoterapeuta ve Vašem okolí. Pokud cítíte výčitky vůči mamince, můžete něco udělat s nimi – např. s ní v duchu o tom promluvit, napsat jí fiktivní dopis, požádat ji o odpuštění, třeba na jejím hrobě nebo jiném jí blízkém místě. Dovolte si odžít pocity, které se Vám vynořují. Najděte místo a prostor, kde můžete být sama sebou, chvíle pro sebe a své prožívání. A až to bude možné, dělejte věci, které jsou Vám příjemné – časem budete potřebovat zažít i to, že život jde dál.
Paní Anno, přeji Vám, abyste dokázala Vaše nejistoty a výčitky hodnotně zpracovat. Ať dostanete vše potřebné k Vaší další cestě. Držím Vám palce.
*Petra Hálková *
Dotaz zodpovídá
