Maminka v posledních 14 dnech přestává jíst nebo zvrací a většinu času spí. Mám ji budit na podání léků?

Odpověď na dotaz ze dne 17. 12. 2024 zobrazit původní dotaz

Dobrý den,pečuji o maminku 7 roků po amputaci nohy - ucpávání cév,Již 1,5 roku je prakticky pouze na nutridrincích 2 denně,nic jiného nepozře.Má kardiostimulátor,srdce pracuje cca na 35%,ledviny-cévy jsou ve 4 stádiu poškození,rovněž játra jsou dost poškozená.v posledních 14 dnech již sotva vypije 1 nutri,stále spí,třeba 40 h v celku,na buzení na jídlo a léky reaguje odmítavě.Budí se jen na wc.Já starostmi nespím a jsem hodně vyčerpaná.přála bych si aby odešla ,je mi hrozně z této myšlenky,miluji jí ale
cítím,že by si to asi přála také.Otázka:mám jí budit dávat jí léky,na srdce,tlak,výživa ledvin,železo, když je většinou vyzvrátí a následně třeba půl hodiny zvrací naprázdno?Je potom hrozně vysílená.Jak pomoct aby cítila hlad?Váží pouhých 30 kg.Do nemocnice jí nechci dát,bojím se že zemře opuštěná.Jak poznám že se blíží konec?Chci jí držet v náručí a doprovodit jí.Bojím se,že ten okamžik propásnu,dnem i nocí jí pozoruji zda dýchá.Jsem na připravená,vím že jí bude lépe.Sama jsem před 10ti roky prožila mozkové krvácení a oživování,to odcházení bylo krásné tak,že jsem po res byla až naštvaná,že jsem zpět.Mamince je 87 a mně 68 let.Omlouvám se za trochu chaotické a dlouhé psaníDěkuji za
odpověď hlavně ohledně,budit,či nebudit a absenci v podávání léků.Děkuji Dáša

Popisujete stav Vaší maminky, o kterou dlouhodobě pečujete. Dle informací, které udáváte, se léčí se selhávajícím srdcem a ledvinami a také má poškozené funkce jater. Poslední dva týdny odmítá veškeré jídlo a v podstatě se neprobouzí. Snažíte se ji budit, aby vypila alespoň trochu Nutridrinku a spolkla naordinované léky. Při pokusu o jejich polykání však spíše zvrací a začne dávit. Vy sama vnímáte, že se Vaše maminka snahou o podávání stravy a léků jen trápí a že nejspíš umírá. Moc ráda byste ji dochovala doma, aby nezemřela opuštěná v nemocnici. Ráda byste byla v té poslední chvíli u ní.

Dobrý den, paní Dášo,

všechny Vaše myšlenky a pocity mi dávají smysl. Samozřejmě nemůžu mít jistotu, jestli je Vaše maminka skutečně na konci života, protože jsem ji neviděla, ale to, co popisujete, jako umírání vypadá. Pokud je maminka ve spánku klidná a nemá projevy bolesti, nemračí se a nesténá, nekřičí, či nemá neklidné pohyby, tak skutečně nejspíš nic nepotřebuje. Pokud po lécích dáví a polykání ji dělá potíže, tak není dobré ji dávat léky či tekutiny do pusy, to je nyní spíš nebezpečné. Pečujte však o její dutinu ústní zvlhčováním a pokud by měla tendenci tekutiny ze zvlhčených štětiček (dají se koupit v lékárně) nebo zvlhčených gázových čtverečků sát, tak můžete dát po lžičkách tolik tekutin, kolik spolkne. Když nepolyká, tak nic do úst nedávejte. V závěru života lidé rozhodně léky na srdce, či ledviny nepotřebují. Stejně tak ani výživu či tekutiny. Pokud je to tak, jak popisujete a maminka umírá, tak není nijak možné ji zvýšit pocit hladu či potřeby jíst a pít. To nejlepší, co můžete mamince dát, je skutečně bezpečí domova a klidný spánek, ve kterém bude moct zemřít. Doporučuji však, pokud by to bylo alespoň trochu možné, aby se na ni přišel podívat nějaký lékař, který by mohl posoudit, zda maminka umírá a případně Vám poskytl léky (ideálně v injekční podobě), pro případ, kdyby ji cokoliv trápilo. Buď její praktický lékař nebo ideálně paliativní lékař, jestli máte dostupný domácí hospic či paliativní ambulanci.

Rozhodně se nemusíte trápit tím, že mamince v této situace již přejete, aby mohla v klidu a bezpečí Vaší náruče zemřít. Jen si ještě dovolím poznamenat, že ne vždy umírající chce zemřít v přítomnosti té nejbližší osoby. Někdy se stane, že si počká na sebemenší chviličku, aby odešel, když je sám. Nevyčítejte si tedy, pokud nebudete u posledního výdechu osobně. Buďte u maminky spíš proto, kdyby něco potřebovala. Okamžik smrti si dost často člověk vybere tak, jak to sám potřebuje. Klidně můžete maminku takzvaně „pustit“ a říct ji, že už může jít, pokud potřebuje. Pokud Vás u toho bude chtít, tak si vybere chvilku, kdy s ní budete.

Přeji Vám hodně sil a moc bych Vám přála, abyste na péči v této těžké chvíli nebyla sama.

S úctou 

MUDr. Katarína Vlčková

Dotaz zodpovídá

prim. MUDr. Katarína Vlčková

lékařka

Poradna je tu pro vás

Zadejte dotaz