Maminka umírá na rakovinu plic. Nemůžu se s tím smířit, mám pocit, že jsem na to všechno sama. Jak o tom s ní mluvit?
Dobrý den, maminka mi umírá na rakovinu plic, IV. stupeň. Nedá se jí pomoci, jen pomocí chemoterapie si může o něco prodloužit život. Vůbec nevím jak to mám zvládat. Musela jsem to oznámit celé rodině. Nejtěžší to bylo oznámit jejím rodičům (tedy mojí babičce a dědovi), protože jak jim říct, že jim umírá dítě, když já sama s tím nejsem srovnána. Potom jsem to musela říci maminky sourozencům (má dva bratry) a jejich manželkám. Nejhůře jsem o tom ale mluvila s mou dcerou, které je 7 let, protože se začala ptát proč jsme smutný a brečíme. To bylo to nejhorší (pro mě), protože se pak ptala na různé otázky co se rakoviny týkají, vše jsem jí vysvětlila a víc už se neptá, nijak to neřeší, vím že děti to mají v těchto situacích jinak. Mě to ale všechno štve. Nevím co mám dělat. Nikdo o tom se mnou z rodiny nemluví, dělají jako by nic, alespoň mě to tak připadá. Další věc se kterou si nevím rady je jak o tom mám mluvit s mamkou? Myslím si totiž, že bych s ní o tom mluvit měla. Vůbec si ten rozhovor ale nedokážu představit. Nedokážu se smířit s tím že tu maminka za pár měsíců nebude, je hrozně mladá není jí ani padesát let. Pořád se ptám proč? Celý život nekouřila a má umřít na rakovinu plic, nedává to smysl. Já prostě nevím co dělat, jsem zoufalá. Jediné co mě teď drží při životě je dcera, protože kdybych jí neměla, tak po takové zprávě od doktorů spáchám sebevraždu. Na jednu stranu se divím mamče, že takové myšlenky nemá, protože já mít tu diagnózu co ona, tak bych na nic nečekala. Vím, že takhle bych neměla přemýšlet, ale nedá mi to. Jsem úplně na dně. To je asi vše. Mějte se.
Píšete o vážné nemoci Vaší maminky v situaci, kdy není naděje na úzdravu. Bylo na Vás oznámit tuto smutnou zprávu celé rodině, včetně malé dcery. Cítíte se na dně, zoufalá, z rodiny o tom s Vámi nikdo nemluví. Ptáte se, jak o tom navázat rozhovor s maminkou.
Dobrý den, Šárko,
přemýšlíte, jak se to mohlo stát, že má maminka rakovinu plic, když nekouřila, je mladá. Někdy nemoc opravdu nedává smysl, může potkat i toho, kdo žije zdravě. Je pochopitelné, že o to těžší to je. Myšlenka, že našeho blízkého v dohledné budoucnosti ztratíme, může být tak tíživá, že nás mohou napadat také myšlenky na sebevraždu, které zmiňujete. Je moc dobře, že Vám tyto myšlenky pomohla překonat myšlenka za dceru. Důležité je, že maminka je zatím tady, máte možnost trávit spolu čas, užívat si vzájemnou přítomnost, říct si, co si říct chcete. To je něco, co teď máte v rukách. Můžete prožívat společný čas s vědomím, že je o to vzácnější, protože bohužel nemusí být dlouhý.
Oznamovat závažnou zprávu o zdravotním stavu mnoha příbuzným je pochopitelně nesnadné. Je obdivuhodné, že jste zvládla odpovědět dceři na její otázky k nemoci, že jste zprávu zvládla předat rodičům maminky. Mrzí Vás, že o tom s Vámi nikdo z rodiny nemluví. Někdy jsme bezradní, jak o těchto věcech mluvit, někdo váhá, zda druhý stojí o rozhovor na toto těžké téma, někdo neví, jak začít. Napadá mě, že Vaši příbuzní mohou zažívat to, co zažíváte Vy s maminkou: mohou mít pocit, že neví, jak na takový rozhovor. Přála bych Vám, abyste měla někoho, s kým můžete sdílet, co teď prožíváte. Někdy může pomoci, když je to někdo, pro koho Vaše maminka není tak blízký člověk, kdo ji třeba ani nezná, s kým byste mohla otevřeně mluvit o tom, jak Vám teď je, získat pro sebe podporu. Kromě Vašich blízkých lidí je možné obrátit se také na profesionály (linky důvěry, psychoterapeuty).
Otázky kolem rozhovoru s maminkou vnímám jako Vaši snahu udělat pro maminku maximum možného. Nevím, jakou máte představu o tom, co by mělo být obsahem takového rozhovoru, napíšu Vám, co mě k tomu napadá a Vy posoudíte, co by mohlo být pro Vás užitečné a co ne. Každý nemocný má své prožívání nemoci, někomu pomáhá mluvit o své situaci hodně, někdo se naopak snaží zaměřovat spíše na témata každodenního života. Můžete se maminky přímo zeptat, jestli by chtěla o nemoci a tom, co to znamená, mluvit víc. Můžete ověřit, zda má nějaké medicínské otázky, které by mohl zodpovědět její ošetřující lékař. Někdo v situaci nemoci chce vědět dopředu, co se dá čekat, jak se dá připravit (např. zajištěním vhodných služeb), někdo chce zůstávat spíše v přítomnosti. Můžete se zeptat, zda má nějaké přání, něco, co by ráda zařídila, zažila, zda s tím případně potřebuje nějak pomoct. Můžete ji ujistit, že pokud by chtěla o něčem mluvit, jste připravena ji vyslechnout. Zásadní je Vaše ochota s maminkou mluvit, to je velmi cenné. Pokud si nebudete jistá, je vždy možné u maminky ověřit, zda o rozhovor stojí, případně ho odložit na jindy, absolvovat po kouskách a podobně.
Přeji Vám hodně sil a dobrý společný čas s maminkou
Barbora Váchová
Dotaz zodpovídá
