Maminka s CHOPN a dalšími komplikacemi je napojená na ventilaci, zvažuje se odpojení. Co je pro ni dobré?

Odpověď na dotaz ze dne 22. 2. 2018 zobrazit původní dotaz

Dobrý den,
moje maminka je již cca 21 let nemocná s těžkým astmatem. Před 4 - 5 lety prodělala rakovinu tlustého střeva a po ní se mamince udělala kýla. před 2,5 lety jí byl domů dán přístroj na kyslík. Celou dobu se maminčin stav zhoršoval má také CHOPN. V loňském roce v létě se mamince kýla ucpala a byla hospitalizována. Vzhledem k jejímu stavu plic není a nebyla schopná podstoupit operaci lékařka nám pověděla, že je oboje pro maminku velké riziko. Mamča mi pak řekla, že jí měli operovat, že by na ventilátoru byla jen chvíli. Oponovala jsem jí, že by na něm mohla skončit na pořád dle jiné hospitalizace, kdy mi to zdělil pan primář, že když jí jednou připojí tak se pravděpodobně nepodaří jí již odpojit. a ona mi na to řekla, že by sme jí nechali odpojit. Uplynulo půl roku a maminka je připojená a lékaři říkají, že bude již na pořád, že je šance opravdu velmi velmi malinká na odpojení z ventilace.. V prosinci 2017 byla opět hospitalizovaná s podezřením na zápal plic. V den propuštění dostala v nemocnici střevní chřipku tak se jí pobyt prodloužil. Po návratu z nemocnice byl její zdravotní stav mnohem horší. Zadýchávala se ještě více než v době minulé a celá se klepala. V lednu jsme maminku museli nechat znovu hospitalizovat hned v den příjmu jí uvedli do umělého spánku a od té doby je v něm sále udržována. Po CT plic a srdce nám zdělili , že má rozsáhlou rozedmu plic a nemá vůbec žádnou tkáň plic zdravou. A u srdce v oblasti hrudi jetumor. Bohužel nelze udělat biopsie , protože je to ve velkém blízkosti velkých cév takže se ani neví, zda jsou to metastáze nebo nový tumor. Nicméně mi řekli asi před týdnem, že má nižší markery ,ale na kontrolním CT z tohoto týdne je stav stejný. Dnes nám oznámili , že maminku převezou do respiračního oddělení. První tři týdny hospitalizace měla maminka teplotu okolo 39°C potom byla týden bez teploty a teď to budou zase 3 týdny co má opět teplotu okolo 38°C. Po celou dobu jí často selhávají ledviny takže jí podávají diruetika a samozřejmě bere antibiotika. I když na začátku hospitalizace nevěděli jaké a potom dle kultivace nasadili nejsilnější. Dokonce se domnívali jestli nemá kvasinky, ale byli rokázny ojediněle. Do nemocnice každý den telefonuji pro informace o mamince.Lékaři mi několikrát sdělili, že je pro maminku humánní zůstat v umělém spánku a na odpojení na plicní ventilaci maminka vůbec nereaguje.Nevím snad jsem napsala vše. Dnes , kyž byla moje sestra ,která byla soudně zvolena maminčiným opatrovníkem byla u své a maminčiny obvodní lékařky jí paní doktora řekla (asi po dotazu na stav maminky) , že bychom se měli lékařů zeptat zda by nebylo lepší maminku nechat odpojit. Že lékaři čekají na impuls od nás. Já jsem si vždy myslela ,že tento impuls dávají sami lékaři v případě, že již není žádná naděje, ale hlavně by to mělo přijít ze strany lékařů . Co si o tom prosím myslíte? Samozřejmě nechci aby maminka trpěla. Děkuji B.T.

boya

Pokud Vašemu dotazu dobře rozumím, tak Vaše maminka má velmi pokročilou chronickou obstrukční plicní nemoc (CHOPN). Pravděpodobně z důvodu komplikující infekce dýchacích cest byla v lednu hospitalizována a pro dechovou tíseň uvedena do umělého spánku, intubována a převedena na umělou plicní ventilaci. Zároveň bylo na základě CT vyšetření vysloveno podezření na nádorové onemocnění, které ale vzhledem k celkovému stavu nebylo dovyšetřeno. Podle vyjádření lékařů se zdá, že naděje na zlepšení stavu je velmi malá a Vy se ptáte, jestli je v takovém případě na místě uvažovat o ukončení přístrojové podpory životních funkcí a kdo by měl tento krok iniciovat.

Dobrý den,

takové rozhodování je vždy velmi obtížné a moje odpověď Vám nemůže poskytnout jasný návod, jak postupovat. Přece jen bych se ale pokusil, s vědomím, že nemám jistě všechny potřebné informace o konkrétním případu Vaší maminky, alespoň obecně ukázat možná vodítka k dalšímu rozhodování.

Teoreticky se jedná o rozhodování na několika úrovních (medicínské, etické, právní atd.), ale v reálné situaci by se všechny tyto úrovně měly protnout v rozhovoru s ošetřujícím lékařem, eventuálně celým týmem, který nyní o Vaši maminku pečuje. Na medicínské úrovni je třeba mluvit o tom, co současná léčba (včetně léčby přístrojové) mamince přináší, jakým způsobem ovlivňuje její kvalitu života a zda směřuje ke zlepšení. Pokud tato léčba maminku pouze zatěžuje zbytečným strádáním a ke zlepšení stavu pravděpodobně nepovede, lze ji z medicínského hlediska považovat za léčbu neúčelnou a nepřiměřenou, a takovou léčbu je možné ukončit.

Z etického pohledu je pak důležité říci, že pokud by o odpojení přístrojové podpory bylo rozhodnuto a Vaše maminka následně zemřela, nejednalo by se o eutanazii, ale za příčinu úmrtní by bylo smysluplné považovat chronické plicní onemocnění v terminální a medicínsky již neovlivnitelné fázi. V tuto chvíli je také třeba zdůraznit, že v případě ukončení přístrojové podpory by byla mamince poskytnuta péče zaměřená na tišení utrpení zaručující klidný odchod ze života.

Pokud se nyní vrátím k Vaší otázce, kdo by měl tuto diskuzi o ukončování léčby iniciovat, lze říci, že to může být ošetřující lékař, ale stejně tak opatrovník či kdokoliv z rodinných příslušníků. V případě sporu či rozdílného názoru zdravotníků a příbuzných může v krajním případě být k rozhodování přizván soud. Důležité je zdůraznit, že soud v takovém případě nesoudí ve smyslu hledání viníka či pochybení, ale zvažuje různé pohledy na konkrétní případ a pomáhá k dobrému rozhodnutí.

Rozhodování nebude jednoznačné a pravděpodobně se během něho objeví další otázky, na které v tuto chvíli nemůžeme odpovědět, ale smyslem tohoto uvažování by mělo být hledání východiska, které bude v nejlepším zájmu Vaší maminky. A nejlepší zájem vychází jednak z možností zdravotní péče, ale stejně tak z toho, co považuje za nejlepší zájem sám nemocný. V případě, že se k tomu nemůže vyjádřit, tak jeho názor mohou zprostředkovat jeho blízcí. A proto je v tuto chvíli na Vás představit si, zda by maminky v této situaci řekla: „Pokud jsou naděje na zlepšení mého stavu tak malé, tak si nepřeji být uměle udržována při životě.“ anebo by spíše řekla „Pokud existuje i jen sebemenší naděje, že můj stav se alespoň trochu zlepší, chtěla bych být udržována při životě co nejdéle to jde.“

Věřím, že i takto těžká situace může dopadnout dobře v tom smyslu, že budete mít oprávněný pocit, že jste pro maminku v dané situaci udělala to nejlepší, co jste mohla.

Přeji Vám mnoho sil v této nelehké chvíli a také Vám přeji, aby zdravotníci, se kterými o této věci mluvíte, Vám naslouchali a poskytli Vám dostatečnou podporu.

S pozdravem

Adam Houska

Dotaz zodpovídá

MUDr. Adam Houska

MUDr. Adam Houska

lékař

Poradna je tu pro vás

Zadejte dotaz