Maminka má roztroušenou sklerózu, deprese, pocit, že je na obtíž, někdy nás odmítá. Co dělat?

Dobrý den, maminka má roztroušenou sklerózu, v poslední době se velmi zhoršuje a to jak fyzicky, tak hlavně psychicky. Bohužel aktuální doba její psychický stav hodně zhoršila. Ze začátku jsme se snažili dodržovat odstup, báli jsme se nákazy, ale když jsme viděli, jak se její stav zhoršuje, snažíme se ze sestrou jezdit pravidelně na návštěvu s dětmi. Samozřejmě ji denně voláme. O mamku se stará táta, lékař, teď řešíme ještě pečovatelku, neboť už opravdu nemůže být sama. Zatím je pohyblivá, i když s obtížemi. Co mě ale trápí. Má hrozně depresivní stavy, kdy mluví o sebevraždě, má pocit, že je na obtíž a že nás všechny jen otravuje. Například nestihnu zvednout telefon, když mi volá a ona už mi to pak nebere a později mi napíše zprávu, že se nebude vnucovat. Několik dní poté nekomunikuje, je uražená a když se za ní vypravim osobně, ignoruje mě a z táty dělá prostředníka. Prosím poraďte mi, jak se v této situaci zachovat? Nejdřív jsem .to nechávala být, prostě jsem tam jen byla a bavila se s tátou a ona se později přidala. To už ale teď nefunguje a maminka většinou odejde spat. Bojíme se, že tu s námi už dlouho nebude, nechci, abychom poslední chvíle strávily rozhádané. Opravdu nás to ze sestrou dost zraňuje a nevíme, proč to máma dělá. Četla jsem tady spousty příběhu, kdy rodina dělala poslední dny krásné, že se spolu smáli a jezdili na vylety. Ale jak to udělat, když nás máma odmítá? Krátkodobě ji pomáhá návštěva vnoučat, to bývá veselejší, ale později stejně spadne do deprese, protože s nimi nemůže běhat a prožívat různé věci. Vnoučata jsou zatím hodně malá, chtěla by je hlídat, ale to prostě nejde. Snažíme se je tam vozit, občas je tam i necháme, ale na tátu už je toho taky hodně, aby se staral o vnoučata a ještě o mámu.
Chodila k psychiatrovi a snad i měla antidepresiva, ale předpokládam, že teď tam dlouho nebyla. Děkuji vám mnohokrát.