Mamince je 93 let, žije v domově s pečovatelskou službou. Nechce být opakovaně odvážena do nemocnice při zhoršení stavu. Dá se to zařídit?

Mamince bude v dubnu příštího roku 94 let. Od úmrtí mé sestry, což je 10 let, neustále při zdravotních potížích opakuje, že už pro ni život nemá cenu, že chce umřít. Zpět dva roky, možná i déle, se stává, že ji odvezou rychlou do nemocnice, stabilizují ji a ona nesouhlasí s tím, že v nemocnici zůstane. Chce zpět do domova s pečovatelskou službou. Tyhle potíže souvisí se srdeční arytmií, kolísavým tlakem, ztrátami vědomí, ztrátou rovnováhy a pády, při kterých si způsobí různá zranění. Velké štěstí, že si při těch pádech nezpůsobila žádnou zlomeninu.
Tyhle transporty do nemocnice a zpět houstnou a vždy, když dojedu do nemocnice, řekne mi lékařský personál, že maminka nechtěla pomoci, že jim řekla, že chce umřít. Poslední dva odvozy už si nevzali lékaři na svědomí to, aby ji poslali, i když vyslovila nesouhlas, zpět do domova. Ty odvozy byly necelé dva týdny po sobě. Nechali ji několik dní v nemocnici. Když ji propouštějí, říkají mi, že je velmi statečná a má v sobě ještě stále energii všechno překonat. Tohle je názor ošetřujícího personálu.
My ale na ní vidíme, obsluhující personál v domově i já, že je velmi vyčerpaná. Opakuje nám, ať zařídíme, aby usnula a nevzbudila se. Řešíme to s humorem a ona to bere a usměje se tomu. Říkáme jí, že na nádraží zařídí mnoho věcí, ale tohle ne.
Nejhorší je, že mamka byla člověk, který si do nedávné doby udělal všechno sám a teď už není schopná. Musí se jí udělat jídlo a se vším ji pomoci. Jediné, co se snaží stále zvládat sama, je močení a stolice. V nemocnici ztropila hroznou scénu, že po nabytí vědomí zjistila zavedenou cévku. Její psychika jde díky její neschopnosti hrozně dolů. Odchází i mentálně. Prostě to není život k žití.
Mám následující dotaz, když řekne v nemocnici, že nechce ošetřit, že chce, aby její život odešel tam, kam si ona již dlouho přeje, mohou to respektovat?
Na vašich stránkách píšete o předem vysloveném přání. To je ale třeba pokud člověk už své přání nemůže vyslovit. Píšete tu o vyslovení přání neposkytnout resuscitaci, dýchání pomocí přístrojů, zavedení sond, podání antibiotik, provedení dialýzy. Já nevím, co mamce poskytnou, nebo podají, když ji přivezou do nemocnice ale . . . Mamka není v bezvědomí, nesvéprávná. Mamka ale tohle přání vyslovuje při vědomí a zřejmě ví, co žíká
Mám oči plné slz na jedné straně je to, že ztratím člověka, který mi dal život, který pro mě udělal mnohé a na straně druhé chci tomu člověku ulevit a pomoci mu umřít bez myšlenek, co zase bude příště až mi bude takhle špatně. Pláču a věřím, že mi odpovíte v co nejkratší době děkuji.
Míla Knoblochová dcera