Mam výčitky svědomí, že jsem se věnovala víc svému onemocnění a ne manželovi, který zemřel.
Dobrý den,v roce 2007 v dubnu muj mnžel prodělal mozkovou mrtvici.Abych se mu mohl věnovat šla jsem do předčasného duchodu.V kětnu mi při ročni kontrole našli bulku v prsu.Šla jsem na operaci a zjistili mi rakovinu Pomoci dcery , která se starala o mého manžela,jsem se lečila.Po lečbě jsem opět starala ja.V prosinci 2009 manžel umřel což těžce nesu.Vyčítam si že jsem se vic věnovala sobě,nemůžu se zbavit myšlenky že jsem se mu málo věnovala,něco zanedbala.Chodim spát s praškami na spání.Nemůžu se s tím s rovnat Prosím poraďte mi
Obracíte se na naši poradnu v obtížné situaci po úmrtí Vašeho manžela, se kterým se jen těžko vyrovnáváte.
Vážená paní Aleno,
píšete, že si vyčítáte, že jste se o něho nestarala víc — zároveň je ale z Vašeho dopisu zřejmé, že jste se ani starat nemohla, protože jste sama onemocněla rakovinou.
Říkám si, co silnějšího by člověka donutilo starat se o sebe, než vlastní vážná nemoc? Nemohla jste dělat nic jinak. Nemohla jste si vybrat, zda se budete věnovat sobě, nebo manželovi. Neměla jste víc možností – léčení takové nemoci, která Vás ohrozila, se přece nedá odsunout.
O Vašeho manžela bylo postaráno, jak píšete, starala se o něho Vaše dcera. Jistě je důležité, že manžel byl v dobrých rukou po dobu, kdy jste s ním Vy být nemohla. Jsem přesvědčena, že jste všichni dělali to nejlepší, co bylo v té chvíli možné, a Váš manžel to jistě věděl. Určitě je pro Vás těžké vyrovnat se s tím, že Váš manžel zemřel. Zároveň jste musela prožívat sama úzkost z vlastní nemoci. Je toho hodně na jednoho člověka v krátkém čase.
Možná máte pocit, že jste něco nestihla manželovi říct nebo s ním prožít – tak to často bývá. Můžete to možná udělat v duchu, vést s ním vnitřní dialog, myslet na to, s tím vším se rozloučit. I takovým způsobem se člověk může postupně vyrovnávat a smiřovat se ztrátou někoho blízkého. Možná by stálo za to mít někoho, kdo by se s Vámi k té těžké době ve Vašem životě vracel a povídal si o tom všem, co jste prožívala a ještě dnes prožíváte. Může to být kamarádka, nebo někdo, kdo podobnou situaci prožil také, nebo psycholog, psychoterapeut. Zkuste se kolem sebe porozhlédnout a říct si o to, co potřebujete.
Držím Vám palce.
Ilona Peňásová
Dotaz zodpovídá
