Mám mestastázy v kostech, zajímají mě do budoucna možnosti léčby bolesti. Za jakých podmínek je možné uvedení do umělého spánku?

Dobrý den, Hanko,

oceňuji Vaši upřímnost a rozumím potřebě mít co nejvíce informací o tom, co Vám přináší nejistotu a obavy.

V dnešní době máme širokou škálu prostředků, jak ovlivnit a tišit nádorovou bolest i u kostních metastáz. Nejsou to pouze opioidy, tedy Morphin a jemu podobné léky v nejrůznějších formách, od tablet, kapek, náplastí, sprejů až po injekce. U kostní bolesti se hojně využívají i další léky, tzv koanalgetika. Jsou to léky, které se používají k léčbě jiných než nádorových onemocnění, ale když se podávají společně s opioidy, zvyšují jejich účinek proti bolesti. Patří mezi ně nesteroidní analgetika a antiflogistika – paralen, diklofenak, kortikosteroidy – dexamethason a bisfosfonáty, které omezují odbourávání kostní hmoty. Velmi účinné bývá také ozáření místa s metastázou, tzv. analgetická radioterapie, jejíž účinek přichází několik týdnů po ozáření (po 2-6 týdnech).

Protože je vnímání bolesti hodně ovlivněno psychikou, je součástí léčby bolesti také psychická podpora nemocného terapeutem nebo lékem proti úzkosti či depresi. Volba kombinace léků a jejich dávky jsou zcela individuální a řídí se hlavně intenzitou bolesti. Zejména při podávání morphinu je možno stoupat s dávkou dle účinku. Je však nutno navyšovat postupně a pomalu a je potřeba se řídit danými pravidly, aby nedocházelo k nežádoucím účinkům. Pokud tedy bolest nereaguje na běžná analgetika, či na nízké dávky silných opioidů, je dobré se obrátit na specializované pracoviště, které se zabývá léčbou bolesti. Většinou jsou to ambulance pro léčbu bolesti v rámci anesteziologických oddělení nemocnic, či ambulance paliativní a podpůrné péče.

Uvedení pacienta do umělého spánku je součástí paliativní péče o umírající nemocné. Řídí se určitými pravidly a o zahájení paliativní sedace se většinou rozhoduje v rámci celého týmu. Tedy lékař, sestra, pacient, jeho rodina, případně psychoterapeut, který je s nemocným v kontaktu. Rozlišujeme respitní analgosedaci, kdy nemocného udržujeme ve spánku několik hodin, většinou 12 nebo 24h. Poté se podávání léku ukončí a s nemocným se dále domlouvá další postup. Někdy tato doba postačí tělu a duši k odpočinku a uvolnění, a tím ke zmírnění některých příznaků. Druhý typ sedace se nazývá terminální, kdy se umělý spánek udržuje do konce života. Ta se však smí zahájit pouze v posledních hodinách života nemocného, pokud nemocný považuje své příznaky za nesnesitelné přesto, že byly použity všechny dostupné prostředky v tolerovaných dávkách k utišení či odstranění utrpení. K udržování umělého spánku je možno použít jen určitá léčiva, s jejichž použitím má lékař dostatečné zkušenosti. Cílem není zkrácení života pacienta, proto nesmíme použít takové dávky léků, které by způsobily jeho smrt.

Při výběru konkrétních složek směsi a jejich dávek je nutno se přizpůsobit pacientovi. Vždy máme na výběr z několika variant a řídíme se podle příznaků (zda převažuje bolest, neklid, zvracení) a podle efektu dosud použitých dávek léků a pacientových reakcí na ně. Není správné provádět sedaci pouze za použití opioidu, vždy je nutno použít sedativum, které doplníme dalšími léčivy dle pacientových potíží – analgetika, léky proti zvracení.

Přeju Vám mnoho sil a hodně štěstí. Věřím, že Vaše cesta může být důstojná a milosrdná.

S úctou,

*MUDr. Katarína Vlčková *