Kdo by měl pacientovi sdělit vážnost diagnózy?
Dobrý den, zajímalo by mě, kdo by měl pacientovi sdělit vážnost jeho diagnózy. Naše maminka byla před rokem kvůli zánětu žlučníku na UZ vyšetření, za kterého už tenkrát bylo zřejmé, že už bohužel nelze vyloučit TU změny v terénu po cholecystitidě, vyšetřující lékař změny popsal a vzhledem k výše uvedené skutečnosti doporučil operaci v co nejkratší době, udělat cílenou laboratoř, onkomarkery a případně CT pro zjištění zasažení uzlin. Tuto zprávu maminka předala své PL. Ta ji sice doporučila operaci, ale nějak opomněla sdělit, v jak závažném je stavu, o následném riziku, které ji hrozí, když na operaci nepůjde, o tom, že v případě, že nebude operována, za rok už tu zřejmě nebude... Maminka si celou dobu myslela, že má vyléčený zánět žlučníku a paní doktorka jí to nijak nevymlouvala. Na operaci se objednala, ale měla znovu smůlu - termín operace byl stanoven na dobu až za tři měsíce, protože jsou prý dovolené a operují se pouze akutní případy. To znovu maminku zřejmě utvrdilo v tom, že to není nijak vážné, že se jedná zřejmě pouze o nějaké podráždění žlučníku, na což jak zjistila, trpí spousta žen jejího věku v okolí. 14 dní před nástupem k operaci, kdy bylo potřeba udělat předoperační vyšetření, maminka opět navštívila svou PL. Cítila se v té době dobře, se žlučníkem neměla žádné problémy a operace se jí tedy zdála být zbytečná. Paní doktorka jí opět neinformovala o závažnosti celé záležitosti, celou věc přešla tím, že maminka " na operaci nechce, může jíst všechno i česnek a cibuli a nic jí to nedělá". Maminka se tedy z operace z omluvila. Celý podzim a zimu pak chodila ke své PL , protože pociťovala nepřiměřenou únavu, nechutenství, hubla. Jediné, co pro ni PL v tomto směru udělala, bylo to, že ji předepisovala kapky na bolest žlučníku. Nerozumím tomu, proč se nikdy nevrátila k výsledkům z UZ vyšetření. O závažnosti svého stavu byla maminka informována až po téměř 10 měsících - v nemocnici, protože musela být hospitalizována pro ikterus. To už pro ni bohužel nemohl nikdo nic udělat, byla už zasažená i játra, měla metastázy na plicích. Po 2 měsících zemřela. Před rokem , kdy byl zasažen pouze žlučník, byla reálná šance na léčení, dnes je bohužel mrtvá....
Dobrý den, Niko,
Z Vašeho psaní cítím mnoho bolesti a hořkosti. Píšete, že praktická lékařka Vaší maminky jí nedostatečně vysvětlila závažnost jejího stavu a dopustila, aby maminka odmítla péči, která by jí dala šanci se léčit. Myslíte si, že zanedbala péči o Vaši maminku zejména tím, že s ní dostatečně nemluvila o závažnosti výsledků vyšetření, kterým maminka nemohla rozumět a zejména jí nevysvětlila možné dopady odmítnutí operace. Ptáte se, kdo by měl být zodpovědný za to, že pacient je o svém zdravotním stavu informován a rozumí mu natolik, že může poučeně rozhodovat o dalším průběhu péče.
Vaše zkušenost je skutečně velmi smutná a bolestná a je zcela na místě, že kromě zármutku se hodně zlobíte. Chápu, že v příběhu Vaší maminky je mnoho kdyby a mnoho momentů, kdy se zdá, že se mohla situace zvrátit a Vaše maminka mohla ještě žít. Z Vašeho popisu se nabízí, že již od začátku mělo být vše jinak a po přečtení všech Vašich argumentů je člověku úzko. Povinnost informovat pacienta má každý lékař, který posílá pacienta k vyšetření, a to v takovém rozsahu, aby pacient úměrně svým schopnostem měl dostatek informací k tomu, aby se mohl adekvátně rozhodnout o přijetí, či odmítnutí dalších opatření. Měl by být informován pravdivě a plně o závažnosti stavu a o všech skutečnostech, které z výsledků vyšetření plynou, v takové míře a rozsahu, jak si sám přeje a potřebuje k další spolupráci. Máte pravdu, že zejména pokud je odůvodněné podezření, že odmítnutí léčby, či operace, pacienta poškodí, či ohrozí jeho život, musí být dostatečně poučen o všech možných důsledcích, případně by měl podepsat negativní revers.
Proč k tomu u Vaší maminky, jak píšete, nedošlo, to nedokážu, ani nemohu posoudit. Nemohu se vyjádřit ani k tomu, co a kdy měla její lékařka udělat jinak, natož zda byl její přístup důvodem, že se Vaše maminka neléčila a zemřela. Nevím, jak detailní informace měla lékařka k dispozici, jestli výsledky a další postup nekonzultovala se specialisty, zda se někdo nevyjádřil v tom smyslu, že by operace pro maminku v aktuálním stavu představovala velké riziko, zda jí nehrozily komplikace, které by jí výrazně zhoršily kvalitu života. Nechci lékařku omlouvat, protože, jak jsem řekla, nevím, co všechno v jejím jednání hrálo roli. Je tady mnoho neznámých, schovaných za tím, co je nám známo. Práce lékaře je většinou vícevrstevná a to, co je výstupem pro pacienta a rodinu, by mělo být upleteno z mnoha vláken nejrůznějších informací. Jak přesně to bylo v případě praktické lékařky Vaší maminky, nemohu posoudit.
Každopádně s Vámi souhlasím, že Vaší mamince mělo být vše podrobně vysvětleno, pokud pravdivé informace ohledně vážnosti situace a prognózy výhradně neodmítala, jak se někdy stává. Mě jako lékařku, velmi mrzí, že si k bolesti ze ztráty nesete i bolest z křivdy. Váš příběh by měl být poučením pro nás, lékaře, že mluvit s pacientem je stejně důležité, jako vyšetřovat a léčit a zároveň pro nás, pacienty a rodiny nemocných, by měl být povzbuzením ptát se, dokud nerozumím všemu, čemu rozumět potřebuji.
Děkuji tedy za Váš dotaz a přeji Vám mnoho sil do těžkého období truchlení a vyrovnávání se se ztrátou dvakrát bolestnou. Bude to chtít hodně času, který se nedá uspěchat.
S úctou
MUDr. Katarína Vlčková
Dotaz zodpovídá
