Je možné, aby se objevil úsměv po smrti?
Dobrý den, prosila bych objasnit příčinu stavu u kterého jsem se setkala při umírání své maminky. Její dg. byl ovískový nádor s četnými metastázami v játrech. Od zjištění dg. po datum umrtí uběhlo jen neuvěřitelných 6 týdnů. Únava, slabost šla tak rychle že téměř měsíc jen prospala. Lékaři ji jen paliativně ozářili plíce a když začala mít bolesti..bolelo ji jen břicho a trpěla ukrutnou zácpou..přistoupili k ozáření jater. Neprodělala ani 2 ozářku, ihned po první ji zežloutla bělma a já si ji vzala domů. Tam až do své smrti..byly to 2 dny vždy když jsem ji posadila..vyvracela oči v sloup..nevím přesně jak to popsat..ale vyvracela je po celou dobu kdy seděla..strašně by mě zajímalo jestli je toto běžné a z jakého důvodu se to děje. Dále bych se chtěla zeptat na úsměv po smrti. Když maminka zemřela připravila jsem ji na poslední cestu vč.podvázání brady. Vím jistě že se nesmála. Když jsem k ní přišla asi za 1/2 hodiny..srdečně se usmívala..setkala jste se s tím někdy?Děkuji za odpověď Lenka
Ptáte se, zda je běžné a co může znamenat „vyvracení očí“ a úsměv po smrti.
Milá Lenko,
nejprve dovolte, abych Vám vyjádřila úctu a obdiv, jak jste celou situaci zvládla. Jistě vyžadovalo hodně osobní odvahy si odvézt maminku, v tak těžkém stavu, domů a postarat se o ni, až do její smrti. Navíc, jak píšete, byl postup nemoci velmi rychlý, jednala jste tedy asi bez velké přípravy. Myslím si, že jste se zachovala velmi statečně a oceňuji, že jste dokázala mamince zabezpečit klidný odchod ze života.
Tak jako každý svůj život prožívá po svém, i způsob umírání bývá u každého jedinečný. Jsou ale určité charakteristické rysy, které mohou být umírajícím společné. Vámi popisované vyvracení očí může být jeden ze způsobů, jak se umírající odpoutává od vnějšího světa a obrací do sebe. Umírání je cesta z vlastního těla i z tohoto světa. Před smrtí umírající opouští svůj dosavadní život a obrací se do sebe, uzavírá vše co prožil a svůj život „dokončuje“ v tichosti svého nitra. Není to odvracení se od blízkých ani vyjádření nespokojenosti, spíše návrat „k sobě“, krok směrem z tohoto světa.
A jak je to s úsměvem? Máte pravdu i úsměv se může objevit až po příchodu smrti, po posledním vydechnutí. Srdce sice přestane bít, dech ustává, ale umírání není jeden okamžik. Stejně jako narození, tak i umírání je proces, těžký boj o první nebo poslední nadechnutí. Vyrovnaný, klidný výraz ve tváři zemřelého je výrazem smíření, vyrovnáním se se smrtí, přijmutí stavu věcí… Pro Vás i nevšední vzpomínkou na to, že jste Vaší mamince pomohla cestu životem dojít v klidu a bezpečí Vaší blízkosti.
Přeji Vám mnoho sil, optimismu a podporu blízkých, aby i Vám pomohli překonat težké chvíle.
S úctou
Jana Michlová