Je hospic adekvátním řešením situace?
Dobrý den, prosím o radu a o názor. Dědečkovi je 84 let, cca před deseti lety prodělal iktus, má motorickou afázii, už delší dobu se s ním téměř nedalo domluvit. Dále už léta trpí coxartrózou, chůzi zvládal o fr.holích. Letos v srpnu se situace zkomplikovala - dědeček byl hospitalizován pro ileózní stav, nalezen adenoca tlustého střeva s metastázami v játrech, provedena terminální stomie,už na chirurgii vznikl sakrální dekubitus, zaveden permanentní močový katetr. Chůzi už dědeček nezvládá ani s pomocí. Po propuštění jsme péči zvládali za pomoci sester z domácí péče, pak se situace opět zkomplikovala - dědeček má epizody fibrilace síní pravd. z hypokalémie, nepije, trápí ho zvracení, komunikuje minimálně, již déle než 14 dní je hospitalizován na interním odd., asi nechápe, co se s ním děje, ošetřující kékař tvrdí, že na propuštění do domácí péče to není, doporučuje LDN. V nemocnici ho sice denně někdo z rodiny navštíví, hlavně tatínek, ale připadá mi to málo. Babička po více než desetileté péči o dědečka po iktu je vyhořelá a v podstatě se chová, jakoby dědeček už zemřel, nechce ho ani příliš často navštěvovat (opravdu hrůza). Co bych já jako vnučka mohla pro dědečka udělat? Myslíte, že by v tomto případě byl hospic adekvátním řešením situace? A ještě jedna otázka - vzhledem k dědečkovu postižení mozku - jak on asi může vnímat svoji situaci? Já jsem přesvědčena o tom, že nemocniční prostředí mu po psychické stránce zrovna neprospěje..? Děkuji za odpověď.
Dědeček (84) je hospitalizován na interním oddělení, ošetřující kékař tvrdí, že na propuštění do domácí péče to není, doporučuje LDN. Myslíte, že by v tomto případě byl hospic adekvátním řešením situace? Jak dědeček asi může vnímat svoji situaci?
Milá Mirko,
mohl bych nyní s Vámi probírat jednotlivosti zdravotního stavu dědečka, který jste nicméně Vy sama i medicínsky popsala natolik přesně, že jsem přesvědčen o Vaší síle a schopnosti celé situaci pomoci správným směrem. Dědeček opravdu i z pohledu klasické (tedy nejen paliativní) medicíny je natolik vážně nemocen, že nelze myslím očekávat jakkoliv zlepšení “fungování” jeho organismu.
Jak dlouho tento stav může trvat, to sice nelze přesně říci, ale bohužel se asi spíše bude jednat nejvíce o několik měsíců, či spíše i o dobu kratší. Je velmi důležité pro Vás, dědečka a celou Vaši rodinu, aby tato doba byla obdobím smíření — se životem, ale i nemocí a jejím přirozeným vývojem. Ptáte-li se, zda je hospic to pravé místo, pak jsem přesvědčen, že jistě ano. Je sice možné uvažovat dle mého názoru i o péči o dědečka doma, ale to vyžaduje nejen Vaši sílu (a sílu a odhodlání celé rodiny), ale také velkou podporu profesionálů, kterou současný zdravotnický systém neumí zajistit.
Pokud jste tedy v Praze, obraťte se s důvěrou na mé kolegy z Domácího hospice Cesta domů a poraďte se s nimi o dalším postupu, pokud jste odjinud, vyhledejte a kontaktujte nejbližší hospic - pokud z blízkosti Brna, můžete jistě zavolat i mně osobně — tel. spojení Vám dají na Cestě domů, nebo mě najdete v hospici v Rajhradě.
Myslím, Mirko, že jste velmi odvážná a dostatečně citlivá, a to jsou opravdu nejdůležitější předpoklady, abyste mohla dědečkovi, babičce a celé další Vaší rodině pomoci situaci zvládnout — v případě, že se vyskytnou jakékoliv otázky či problémy, nebojte se na mě obrátit znovu.
S úctou Váš
Ladislav Kabelka
Dotaz zodpovídá
