Je dobré číst umírajícímu v kómatu bibli nebo se hlasitě modlit? Neruší ho to?

Dobrý den,

obecně lze říci, že senzorická stimulace u těchto pacientů je vhodná, tedy i povzbuzovat sluch. Pokud nebude v místnosti neustále něco mluvit nebo hrát, pak se domnívám, že při návštěvě netřeba mít ostych, že by pacienta dialog nebo četba obtěžovaly, zvláště, když ji přednáší člověk blízký a milý.

Druhá věc je modlitba a četba z bible. Jestliže o člověku víme, že je věřící, pak, myslím, není problém. A modlitba je vyjádřením naděje a soudržnosti s trpícím. Problém nastává tehdy, kdyby pacient, dříve než upadl do kómatu, věřící nebyl, a například jeho manželka by chtěla, aby věril. Teď, když se pacient “nemůže bránit”, za ním chodí s biblí a čte mu a modlí se za něj nahlas. A přitom ví, že by si to nepřál, ale ona tomu tak vždy chtěla. To je v přímém rozporu s akceptací autonomie názoru pacienta, nehledě na to, že je to jistý druh nefyzického násilí na něm prováděný.

Shrnutí:

1. Stimulace sluchu u pacientů v kómatu není na škodu, ba naopak. Berme ohled na spolupacienty a jejich příbuzné.
2. Není vhodné, aby pacienti měli neustále nějaké sluchové vzruchy — každý chceme někdy ticho.
3. Modlitba a četba bible jistě nevadí a je prospěšná a povzbuzující pro lidi věřící explicitně nebo i implicitně. Je výrazem naděje, touhy člověka po Bohu a rozhovorem s Bohem.
4. Nesouhlasím s veřejnou modlitbou u lůžka člověka, který věřící nikdy nebyl a před nemocí se víře bránil. Jistě soukromá modlitba za zdraví onoho člověka je také na místě, ale bezmocnost pacienta není prostorem pro jakoukoli pseudoevangelizaci.

* Jiří Maxmilián Prokop*