Jaký je průběh konečného stádia rakoviny mozku?
Dobrý den,
máme nejbližšího příbuzného v posledním stadiu rakoviny mozku, nyní v hospici (ležící, nekomunikující, jen málo vnímající). Od lékařů neustále posloucháme, že je ve vážném stavu a umírá, a že jako rodina nejsme s tímto smířeni. Mají lékaři v "popisu práce" tuto informaci neustále zdůrazňovat, nebo je pro ně tak důležité, abychom se my s tímto stavem vyrovnali? Jak bude dál probíhat zhoršování zdravotního stavu, co bývá příčinou úmrtí, a jak dlouho to může trvat, co můžu při svých návštěvách pro něj udělat? Jak poznám, že se opravdu blíží konec?
Za odpověď děkuji.
A.
Váš blízký příbuzný má nádor mozku, který již není léčitelný. Je v hospici a Vy se ptáte, jestli je nutné, aby Vám lékaři stále opakovali, že jeho stav je velmi vážný. Ráda byste věděla, co se bude dít dál.
Vážená Ani,
lékaři i ostatní zdravotníci, kteří pracují v hospici, mají skutečně v “popisu práce” snažit se připravit nemocného i jeho nejbližší na blížící se smrt. Víme, že napětí mezi nemocným a jeho nejbližšími vede k velkému utrpení na obou stranách. Možná znáte stadia vyrovnávání se se smrtelnou nemocí jak je popsala Elisabeth Kübel-Rossová: 1. popírání, šok 2. hněv, agrese 3. smlouvání 4. deprese a 5. smíření. Těmito stadii prochází jak nemocný, tak i jeho nejbližší. Situace, kdy nemocný je již v páté fázi a nemocní ve fázi hněvu je poměrně častá. Zloba a hněv pečujících se může obracet nejen proti zdravotníkům, ale bohužel také proti tomu, na kom jim nejvíce záleží. Mohou se pak zlobit, že už nechce zkusit další léčbu, že nechce na další kontrolu, že jen stále leží v posteli a nechce si dojít ani na záchod, že nechce jíst, pít…
Když se nemocný smíří se svou nemocí i s vlastní smrtí, je pro něj velmi traumatizující, když vidí své milované, kteří se vyrovnat nemohou, nedokáží. Nemocný může prožívat něco jako: “Já už jsem smířený, ale oni ne, stále bojují a mě to už unavuje, já už nemohu a nechci, ale kvůli nim se musím přemoci a ještě se snažit”. Opakovaně jsme byli svědky toho, jak příbuzní v té nejlepší víře a s velkou láskou “nutili” nemocného, aby ještě zkusil tu nebo onu léčbu, aby ještě došel na kontrolu, aby ještě došel bez pomoci na toaletu, aby ještě něco snědl, vypil …. Často pak může nemocný zůstat osamocený ve svých obavách i přáních, protože o nich nemůže otevřeně promluvit, “vždyť není tak zle, zase bude všechno dobré”… A věřte, že i ležící a málo komunikující pacient vnímá a uvědomuje si téměř vše.
Nebo jsou naopak smíření a vyrovnaní příbuzní, ale nemocný sám s nemocí stále bojuje, zlobí se na své nejbližší, obviňuje je i zdravotníky a staví jakousi zeď, která znemožňuje všem, aby se rozloučili, poděkovali si navzájem, odpustili si… “vy už jste nade mnou zlomili hůl, opustili jste mě, nemáte mě dost rádi, já tomu nerozumím”.
Ale samozřejmě, že někdo skutečně vědět nechce, nechce o vážnosti situace mluvit. To je také potřeba respektovat. Každý jsme jiný a každý máme právo být respektován. Paliativní a hospicová péče si klade za cíl, zmenšit utrpení nemocného i jeho nejbližších a to jak na úrovni fyzické (bolesti, dušnost, nevolnosti), tak na úrovní sociální (co bude s mými dětmi), psychické (jaký je smysl mého života) a spirituální (jsem součástí něčeho většího?). A k tomu patří i rozhovory o pokročilosti nemoci a blížící se smrti. Pro lékaře je tedy skutečně důležité, aby se příbuzní i nemocný sám vyrovnávali se situací, protože vědí, že je to důležité pro zmírnění utrpení všech, jichž se to týká.
Pokud jde o další pravděpodobný vývoj stavu Vašeho příbuzného, nejspíše bude více a více spavý, bude stále méně reagovat na okolí, bude méně a méně přijímat jídlo i tekutiny. Příčiny úmrtí mohou být různé, záleží na mnoha dalších okolnostech — například rozsahu a lokalizaci nádoru, na dalších nemocech, celkovém zdravotním stavu. Na otázku, jak dlouho to může trvat by Vám mohl odpovědět spíše ošetřující lékař, který zná dosavadní průběh nemoci. Blížící se konec se obvykle projevuje ztrátou kontaktu s okolím, prohloubením bezvědomí, změnou dechového vzorce, nízkým krevním tlakem, změnou tepové frekvence, chladnými končetinami. Zdravotníci Vám mohou dát vědět, když se budou domnívat, že se blíží úmrtí. Ošetřující lékař nebo zdravotní sestry Vám také mohou poradit, co pro nemocného můžete udělat, jak nejlépe s nemocným být (někdo rád poslouchá vyprávění, čtení, někomu jsou příjemné masáže, někdo má rád jen tak držet za ruku). Nebojte se s nimi promluvit o tom, na co se ptáte nás, nebojte se říci, že je pro Vás těžké opakovaně poslouchat, jak je situace vážná. V dobrém hospici najdete vždy pochopení a pomoc.
Přeji Vám, ať najdete dostatek sil a podpory.
S úctou
MUDr. Irena Závadová
Dotaz zodpovídá
