Jak uspořádat (obřad/hostinu) doma, když si nemůžeme z finančních důvodů zajistit klasický obřad?

Milá Moniko,

pro věřící obřad není pouhou formalitou, ale především spojením spřízněných duší, které společnou modlitbou za zemřelého i za živé pozůstalé vyjádří svou víru v život, jemuž říkáme “věčný”, tedy nekončící smrtí a naplno se projevující u Boha.

Chápu mnohé, kteří odmítají prázdný obřad, na němž vystoupí zaplacený řečník a který pouze nahlas vysloví to, co všichni vědí, a to je skutečnost, že zemřel člověk, který byl součástí jedné konkrétní rodiny. Křesťanský obřad oddávna vyjadřuje také víru přítomných, že společenství lásky neskončilo, ale pokračuje dál. Připomenout si víru v Ježíše může právě v takovýchto chvílích být to nejdůležitější, co mohou spolu udělat. Pro sebe navzájem a v modlitbovém spojení i pro duši zemřelého.

Věřím, že řada duchovních je ochotna vykonat obřad zadarmo: v kostele, obřadní síni, nebo i v domě zemřelého, odkud se potom rakev odveze na hřbitov nebo do krematoria. Pokud ovšem i takovéto výdaje představují pro Vás nepřekonatelnou překážku, můžete se s některým duchovním domluvit na uložení urny na hřbitově, když si ji po zpopelnění vyzvednete domů.

Nemůžete nebo nechcete-li ani tento obřad, pak je pouze na vás nejbližších, jak si svoje soukromé rozloučení vykonáte. Nejdůležitější totiž opravdu není počet svíček, kříž či bílý ubrus na stole, ale to, jestli si i doma budete umět vytvořit atmosféru ztišení a onoho duchovního propojení, které spojí nejen živé se zemřelými, ale i živé mezi sebou. Smrt blízkého člověka nás i přes smutek může do této roviny posunout a pomoct objevit i tyto lidské schopnosti, schopnost překlenout čas i prostor. Inspiraci, jak se rozloučit, můžete najít i přímo na tomto portále: Bezprostředně po smrti.

Přeji vám všem v rodině pokoj, který zejména v těžých okamžicích, jakými jsou ztráty příbuzných, určitě potřebujete. A za tátu se budu dnes modlit při jedné ze svých bohoslužeb. Mohu to udělat zadarmo, a udělám tak rád.
*
Miloš Szabo*