Jak probíhají poslední dny před smrtí?
Dobrý večer,
obraciam sa na Vás s prosbou o radu: babicka (91 r.) je momentálne v nemocnici, uz v stabilizovanom stave (po antibiotikách - zápaľ plúc), ale neschopná samostatného pohybu, nevníma okolie, nechce prijímať potravu. Zvažujeme s rodinou, že ju necháme zomrieť doma, ale nie som si celkom istá, čo nás čaká. Čo sa stane, ak dostane bolesti, alebo sa začne dusiť a nebude v dosahu rýchla pomoc?. Predstava, že je v nemocnici a teda má odbornú zdravotnícku starostlivosť je síce ukludňujúca, ale babička sa vo svetlých chvíľach pýta domov.. Dúfam, že otázka nebude znieť nevhodne, ale ako vlastne prebiehajú dni "pred smrťou"? Čoho sa máme obávať?
Bojím sa, že nevieme rozhodnúť, čo s babičkou pre jej najlepšie "dobro" urobiť a tiež, že akékoľvek rozhodnutie može byt dobré iba napoly. Všade čítam, že umieranie je prirodzené, ale nemáme s ním skúsenosti; neviem, čo nás čaká, a ja mám, popravde, aj strach, že takého krehkého, starého človeka vezmeme domov a nebudeme jej schopní dať odpovedajúcu starostlivosť. Rada by som zdoraznila, že babička má veľmi slabé srdce, má cukrovku, ale nie je v žiadnom "terminálnom" štádiu choroby.
(O babičku sa stará mama, ktorá je už značne vyčerpaná, ale máme doma špeciálne pomocky, matrace antidekubitné, zisťovali sme možnosti mobilného hospicu, atď. )
Budem Vám veľmi vďačná za akúkoľvek radu, príp. odkazy na iné internetové stránky.
Ďakujem,
Katarina
Máte 91-letou babičku, která po zápalu plic zůstává v nemocnici ležící s omezenou schopností komunikovat a Vy a Vaše rodina zvažujete, zda babičku vzít domů, jak by si asi přála a co Vás v takovém případě může čekat.
Vážená paní Katarino,
z Vašeho dotazu vyplývá, že o celé situaci velmi pečlivě přemýšlíte a velmi dobře si uvědomujete všechna pro i proti takového rozhodnutí. Na otázku, co Vás může čekat, najdete odpověď například na tomto portálu v části Poslední týdny a dny, kde jsou popsány a vysvětleny možné obrazy terminálních stadií. Bohužel v praxi „předpovědi“ často selhávají, protože každý z nás je jedinečný a každý má jinou cestu. To platí na konci života dvojnásob.
Také je rozdíl mezi nemocnými s nádorovými chorobami, kde je poměrně zřetelný a progresivní úbytek sil, a mezi nemocnými, kteří umírají stářím. To je termín, který bohužel moderní medicína příliš nezná a neuznává, ale faktem zůstává, že část lidí opravdu zemře stářím (i když většina z nich trpí nějakou chronickou chorobou). Tito lidé obvykle po částečném zhoršení zdravotního stavu přejdou do fáze stabilizace a nějakou dobu v této fázi zůstávají, byť se sníženou životní silou. Pak obvykle následuje další fáze mírného zhoršení a znovu fáze stabilizace. Takto mohou pozvolna po malých skocích ze života odcházet. Každá péče o nemocného člověka samozřejmě klade na pečující velké nároky, na druhou stranu ale přináší uspokojení a vlastně i naději.
Píšete, že babička nevnímá okolí, nepřijímá potravu a jen někdy má „světlé chvilky“. To může znamenat, že babička je skutečně připravena odejít, stejně tak to ale může být vyčerpání po zápalu plic, které může alespoň částečně odeznít a babička se může vrátit do života, i když třeba se sníženou schopností sebeobsluhy. Máte obavy z bolestí, z dušnosti, ale myslím, že pokud babička neměla doposud bolesti a Vy máte dobré ošetřovatelské pomůcky, není důvod si myslet, že bude mít bolesti. Stejně tak to platí i pro dušnost, ta se může objevit až na samém konci života jako projev konečného selhání srdce. V tomto případě nemocný již není při vědomí a dušnost nevnímá. S cukrovkou u takto starého člověka také není potřeba pečlivě hlídat hladinu cukru v krvi (glykémii) – hodnoty kolem 11-15 mmol/l jsou zcela přijatelné, protože nehrozí dlouhodobé následky. Je výhodnější glykémie spíše vyšší než nižší, které nemocného bezprostředně ohrožuje na životě. Totéž platí třeba i pro vysoký krevní tlak. Péče o umírající je zaměřená na kvalitu jejich života, nikoliv na jeho prodlužování. Proto se třeba v případě takzvaného terminálního zápalu plic již nepodávají žádná antibiotika, ale spíše léky snižující teplotu nebo tlumící kašel či dušnost.
Máte také obavy o maminku, která se o babičku celou dobu stará. Pomoci s péčí může kromě rodiny a známých také agentura domácí péče – pokud jste z Čech (situaci na Slovensku neznám, pomoci by Vám mohly stránky www.hospice.sk), může Vám péči předepsat na prvních 14 dní lékař z nemocnice a poté praktický lékař. Tato péče je hrazena ze zdravotního pojištění. Praktický lékař by také babičku měl v domácím prostředí navštěvovat a upravovat léčbu podle potřeby.
Samozřejmě se může stát, že zjistíte, že domácí péče je tak náročná, že není ve Vašich silách vše zvládnout. To neznamená, že jste selhali a nevyšli vstříc babiččině přání. Někdy prostě nelze udělat vše, co bychom chtěli, a věřte, že i umírající a nemocní se změněným stavem vědomí dokáží situaci dobře vycítit.
Vážená paní Katarino, přeji Vám, aby se Vám podařilo Vaši nelehkou situaci vyřešit.
S úctou
MUDr. Irena Závadová
Dotaz zodpovídá
