Jak péčovat o nemocného v terminálním stadiu rakoviny?
Dobrý den,
předem bych Vám chtěla poděkovat za tento portál, který mi je nyní velkým přínosem.
Můj děda, 86 let, nyní prodělává terminální stadium rakoviny, primárně melanomu, metastazujícího do plic a jater (to jsou výsledky cca 2 měsíce staré, od té doby na vyšetření nebyl, jelikož lékař v nemocnici sdělil, že již mu nejsou schopni pomoci). Lékař v nemocnici též babičce, která o něho pečuje doma, nabídl jeho umístění na odd. následné péče, což odmítla. To samozřejmě chápu, i já to cítím tak, že by měl zemřít doma, pokud to jen bude možné. Babička však tvrdě odmítá i pečovatelku, která by každý den docházela, polohovací postel také nechce. Děda se zhoršuje každým dnem více, péče o něj je stále náročnější, ale babička je stále zatvrzelá s tím, že se o něho postará až do konce sama. Přijde nám, že si i vytvořila určitou svoji realitu, ne tolik krutou, a věří ve zlepšení. Že si zcela neuvědomuje, jak to opravdu je a že děda umírá. I pro ni to musí být neskutečně těžké. Já s mamkou tam jezdíme, kdy to jen jde a snažíme se pomoci. I to babička ale odmítá. Nevíme si s ní rady.
Děda má léta těžkou artrózu, velmi špatně chodil už při diagnóze melanomu před 2 lety. Nyní se již nemůže pohybovat bez pomoci vůbec, s pomocí jen velmi těžko, protože mu nemoc bere sílu. Poslední 2 týdny má nemoc velmi rychlý průběh. Již 3x spadl a bylo velmi obtížné ho zvednout, protože už sám sílu nemá, v myšlenkách vrací do minulosti - včera měl pocit, že je zdravý, zvedl se z křesla a opět upadl na zem. Minulý týden zase říkal babičce, aby mu rozestlala v ložnici v patře, kam kvůli artróze již léta spát nechodí. Podobných výpadků přibývá. Poslední týden má potřebu si lehnout už chvíli po obědě a leží až do rána (do té doby celý den seděl v křesle u televize). Poslední dny již nemá zájem o komunikaci, na naši přítomnost již příliš nereaguje, ale odpovídá smysluplně, řekne si, co potřebuje. Tvrdí že bolesti (kromě artritických) nemá. Má ještě bércové vředy na nohou, léčené pomocí obvodního lékaře, který dojíždí, bohužel však nepravideně i přes naše opakované výzvy. Chápu, že pro dědu toho již mnoho nemůže udělat, ale myslím, že by zájem mít měl. Třeba právě kvůli bolestem. Bojím se, že děda je tají.
Jí velmi málo, pije velmi málo. Často již to, co přijme, zase vyzvrací. Nemůže na stolici, bolí ho prý břicho. Přivezli jsme jim nutriční nápoje z lékárny. Má nateklé nohy i prsty na rukou, periferie má fialové. Má ascites v břiše. Začíná velmi ztěžka dýchat, když s pomocí popojde, dlouho to pak "rozdýchává", je vyčerpaný. Trošku i sípe.
Bylo by možné mu nějakým způsobem z lékařského ještě ulehčit jeho strádání? Jaký jiný lékař by to mohl provést, pokud nemá přílišný zájem jeho obvodní? Nechceme ho nechat trápit se více než je "nutné"... Máme babičku přesvědčovat o nutnosti výpomoci, když vše stále odmítá?
Děkuji.
Váš dědeček, podle toho, jak jeho stav popisujete, bohužel zřejmě nemá před sebou dlouhý čas. Asi se v této situaci cítíte trochu bezmocně či bezradně, protože Váš praktický lékař není ochotný s Vámi spolupracovat. A Vy máte obavy z toho, že se dědečkovi při dalším zhoršení stavu nedostane dostatečné pomoci. Navíc je situace trošku komplikovaná tím, že babička, která o dědečka, jistě láskyplně, pečuje, odmítá Vaši či jinou pomoc.
Dobrý den, paní Lucie,
nastínila jste několik složitostí, které péči o Vašeho dědečka mohou komplikovat. Myslím, že z Vašeho pohledu může být nejtěžší to, že Vám babička „nedovolí“ s péčí pomáhat. To může umocnit Váš pocit bezmoci, protože i když najdete možnosti pomoci, tak jen s velkým úsilím se Vám je podaří realizovat. Není úplně vhodné vyvíjet na babičku velký nátlak, ale na druhou stranu rozumím Vašim obavám o dědečka i babičku. Zkuste jí v klidu vysvětlit, že ji plně respektujete a stejně jako ona byste si přáli, aby byla situace jiná, aby Vaši či cizí pomoc ona ani dědeček nepotřebovali. Nicméně je potřeba řešit situaci, která je tady a teď a bohužel neodkladně. Zkuste otočit její roli z člověka, který potřebuje pomoc, v člověka, který může přijetím pomoci naopak pomoct nejen dědečkovi, ale i Vám, abyste se necítili v této těžké situaci tolik bezmocně.
Co se týká toho, co potřebuje Váš dědeček, nebojte se mu důvěřovat. Bohužel není neobvyklé, že mají pečující pocit, že nemocný své potíže tají nebo že odmítá pomoc ve chvílích, kdy mají pocit, že trpí. Je to velmi těžká situace, ale je skutečně potřeba nemocného plně respektovat. V situaci, kdy nemá možnost dění kolem sebe jakkoliv ovlivnit, protože je vyčerpaný, je přijetí či odmítnutí pomoci to poslední, co má možnost ovlivnit. Zachovat mu možnost volby do poslední chvíle je to nejcennější, co mu můžete dát. Nemůžete udělat víc, než mu věřit, že bolesti nemá. Dokonce se stává i to, že i když jasně vidíme, že nemocný bolesti má, tak z jakéhokoliv důvodu odmítá léky, které by mu pomohly. Nikdy nemůžeme vědět, co je pro nemocného na konci života důležité, hodnoty se v těchto chvílích hodně mění. Podobná je situace s výživou – jídlem i pitím. Nemocný nejlépe cítí, co jeho tělo dokáže zpracovat a využít ve svůj prospěch. A také velmi dobře ví, co ho zatěžuje. Nechutenství k takto pokročilé nemoci patří. A víme, že nemocní netrpí hladem či žízní — naopak, nucení do jídla či pití může vyvolat zvracení, jak už pozorujete. Navíc dokud bude mít dědeček otoky, tak zásobu vody má. Tělo v krajní situaci dokáže využít tekutiny z otoků.
Se všemi symptomy, které u dědečka pozorujete, by bylo opravdu dobré zkusit přesvědčit babičku o potřebě zajistit sestřičku, která by za dědečkem denně docházela. Jestli nemáte možnost zajistit si péči mobilního hospice, tak by Vám určitě mohla pomoci některá z agentur domácí péče. Tu by měl zajistit dědečkův praktický lékař. Zkuste ho porosit o lék proti bolesti a dušnosti, který byste měli mít u sebe (Morphin) a také některý z léků proti zvracení. Existují ve všech možných variantách – tabletky, kapky, čípky, injekce. Pokud dědeček nezvládne polykat či bude víc zvracet, bude potřeba podávat lék injekčně, a právě s tím by mohla pomoct sestřička z agentury domácí péče, která podle ordinace lékaře může docházet i víckrát za den. Ohledně zácpy máme velmi dobré zkušenosti s čípkem, který se jmenuje Dulcolax a je volně prodejný v lékárně bez receptu.
Komunikace s lékařem, na kterém jste závislí, je dost obtížná, protože si nemůžete dost dobře dovolit říkat mu, co má dělat. Pokud by byl problém s předepsáním Morphinu či léků na zvracení, můžete se zkusit obrátit ještě na onkologa. Pokud by si praktický lékař nebyl jistý, který lék předepsat a v jakých dávkách, může se kdykoliv telefonicky obrátit na naši poradnu, kde mu naše sociální pracovnice můžou zprostředkovat kontakt s některou z našich lékařek nebo se na lékařku obrátit přímo na lekar@cestadomu.cz.
Přeju Vám mnoho sil do těžkých dnů.
S velkou úctou k Vaší láskyplné péči
MUDr. Katarína Vlčková
Dotaz zodpovídá
