Jak mám zvládnout úmrtí křečka?

Dobrý den, milá Marto.

zdravím Vás ve vánočním čase, který je pro Vás teď poznamenaný úmrtím Vašeho křečka. Představuji si, jak Vás jeho smrt zasáhla, že se Vám po něm stýská, jeho místo je prázdné. Není tu ten, na koho (nebo na co) jsme si zvykli — to je bolestná zkušenost. Kromě smutku v nás někdy vyvolává i hněv nebo pocit úzkosti. Všechny tyto prožitky jsou přirozené.

Ptáte se, jak to máte zvládnout. Neznám „správný“ recept, který pomůže každému; mnoha lidem v podobné situaci pomohlo třeba udělat  nějaký rituál na rozloučenou. Zapálená svíčka, prohlížení nebo vystavení fotky, návštěva místa, které považujete za pietní (hřbitov, oblíbené místo v přírodě…). Nezůstávejte se svým smutkem sama: může pomoci povyprávět o tom, co se stalo kamarádům, přátelům – často najdete nejen úlevu, ale také porozumění, podporu. Je dobré též zůstat v kontaktu se svými emocemi – dovolit si poplakat, dopřát si chvíli přemýšlení před prázdnou klecí. Zároveň zůstat v kontaktu se světem – dělat to, co běžně děláte, zachovat běžný program – aby Vaše nitro vědělo, i přes tu ztrátu, že život jde dál. Obrnit se trpělivostí: říká se, že čas mnohé rány hojí – vydržet, časem se stává naše bolest snesitelnější.

Pokud by se stalo, že ani po dvou, třech měsících se Váš smutek nezmírnil, mohlo by to souviset s jinou hlubší bolestí a na místě by byla odborná psychoterapeutická pomoc. Toto se ale stává vzácně. 

Milá Marto, přeju Vám, abyste našla svůj dobrý způsob, jak se s křečkem rozloučit a jak jít dál, a aby se Vaše bolest zmírnila. Držím Vám palce.

Petra Hálková*