Jak dál po smrti bratra? Postupovali lékaři správně?
Dobrý den,vážená Paní doktorko,před časem jsem vám psala ohledně svého bratra,protože jsem si myslela že bude apalik,nicmeně ze všeho se vykřesal a já viděla už nějakou cestu dál....
ale včera umřel moc moc prosím jak pokračovat ,když jsem si jistá že lekaři na jIP něco zanedbali.Popišu co se dělo.4.10.prodělal hypoglykemické koma byl na Aro v Kolíně musím říct tam péče užasná.Prvni den mě pan doktor obeznámil se vším že má také zapal plic a je možné že bude poškozen mozek.Se vším sem se smířila a od začátku všem řikala že žádná LDN že brašule pujde až to bude možné domu.Po asi tydnu na ARU ho přeložili na JIP,když pominu lékaře kterého jsem za 3týdny viděla pouze 2krát/ošetřujícího/arogance,nezájem.Brašula se začal lepšit začal mluvit,baštit jogurt atd.Pak mu doktor udělal Peg myslím že to bylo pondělí a pak to šlo ráz na ráz dva dny to nebyl on pospával neměl zájem.Od čtvrtka teploty,tachykardie,tachypnoe strašně naříkal,okamžitě jsem letěla za doktorem a on mi řekl co vám mám k tomu říct.v pátek sobotu a neděli jsem si všimla že otýká ruce měl jako baňky a když přišel službu mající lékař bylo vidět že se zarazil a že si toho vubec u vizitiy pokud nějaká proběhla nevšiml.Mezitím byl bratr horší a horší nechali ho uplně vyčerpat srdce tlouklo že se divim že nevyskočilo.No a v pondělí nám volala doktor že bratr je na ARU se zástavou srdce resuscitace trvala 15min a těškou sepsí a selháním orgánů.Ve středu brašule umřel 20.11.by mu bylo 35let.Ptám se je možné paní doktorko tak dlouho vyčkávat když viděli jak ten brácha vypadá?Proč stím Pegem nepočkala pan doktor než to tělo pořádně zesílí.Proč na JIP byl problém udělat CT plic a na ARO to šlo?Nutno dodat že brašule byl po operaci srdce před 4lety pan primař na Aro my vysvětlit že bakterie byli v jizve a tím to začalo ale proč všichno čekali tak dlouho.Moc děkuji Tereza
Váš bratr byl po hypoglykemickém komatu dlouhodobě hospitalizován nejprve na ARO, poté na JIP nemocnice v Kolíně a nyní zemřel na sepsi, orgánová selhání. Vy jste z toho nešťastná, máte pocit, že lékaři něco zanedbali, a ptáte se, jak dál.
Milá Terezo,
je mi to velice líto, umím si představit, jak Vám teď je. Dlouhodobý stres a starost o bratra, všechny ty strachy a doufání — a potom velké zklamání, smutek a stesk.
Z Vašeho dopisu nejsem schopna posoudit, zda skutečně došlo k nějakému zanedbání ze strany ošetřujících lékařů, či jen o souhru nepříznivých okolností, které vyústily do takto smutného konce, úmrtí Vašeho bratra.
Důvodem k zavedení PEGu byla jistě snaha o zlepšení výživy a tím rychlejší uzdravení Vašeho bratra, protože skutečně strava podávaná přes zažívací trakt je pro organismus přirozenější a výhodnější než výživa podávaná nitrožilně. I když se schopnost polykání Vašeho bratra během hospitalizace zlepšila tak, že mohl polykat například jogurt, zřejmě množství tekutin, energie a pro tělo nezbytných látek, které touto cestou jeho tělo dokázalo získat, nebylo dostatečné. O tomto zákroku nejspíše nerozhodl jeden lékař. Kromě ošetřujícího lékaře, vedoucího lékaře oddělení a gastroenterologa, který zákrok provádí, je většinou k rozhodnutí přizván právě i odborník na výživu. Že se výkon poté zkomplikuje infekcí, se asi nedalo moc předvídat.
Nemocný léčený na JIP či ARO je většinou pečlivě monitorován, pravidelně se měří různé parametry klinického stavu, denně nebo alespoň několikrát za týden se provádí i kontrola laboratorních hodnot. Počínající zánět je tak většinou odhalen poměrně časně. Problém ovšem je ten, že člověk po těžkém a dlouhotrvajícím komatu navíc s řadou přidružených onemocnění (jako je například cukrovka, srdeční selhání a podobně) je velmi oslabený a nedokáže se infekci bránit. Navíc bakterie vyskytující se na odděleních intenzivní péče jsou často hodně nebezpečné, odolné k řadě antibiotik, a proto se může stát, že i při správně a včas zahájené léčbě se zánět zdolat nepodaří a nemocný umírá. Moc mě mrzí, že se to přihodilo právě Vašemu bratrovi.
Pokud byste dále měla důvodné podezření, že lékaři nepostupovali, jak měli, je možno se obrátit se stížností na vedení nemocnice nebo na Českou lékařskou komoru. Pokud se ale ptáte, jak dál žít se svým zármutkem, asi bych Vám poradila zkusit své trápení sdílet s někým blízkým, ať už z rodiny nebo přátel, nejlépe s někým, kdo Vašeho bratra také znal, abyste mohli společně poplakat, ale i zavzpomínat na to hezké, co jste s bratrem prožili. Moc bych Vám přála, abyste v těchto těžkých chvílích našla u svých blízkých porozumění a podporu.
MUDr. Kateřina Menčíková
Dotaz zodpovídá
