Dědeček zemřel doma v péči mobilního hospice. Babička si myslí, že ho zabili. Jak o tom s babičkou mluvit?
Dobrý den,
naše rodina při péči o mého dědečka využila služby mobilního hospice a děda zemřel na své pokročilé onkologické onemocnění doma. Za chvíli to bude rok a celou dobu babička (manželka zemřelého) nepřijímá jeho úmrtí jako úmrtí na rakovinu, ale tvrdí, že za to může - hospic, protože nám doporučovali nenutit jej do jídla a ve chvíli, kdy začal mít děda potíže s polykáním dohodli jsme se na vysazení léků. Bohužel ač hospic disponoval psycholožkou babička její služby nevyužila, nechtěla mluvit ani s lékařkou a ostatním personálem hospice. Babička navíc celou dobu opakuje i to, že všichni lidé z naší vesnice, o které hospic také pečoval zemřeli. Snažíme se jí to neustále vysvětlovat, ale i přesto, že netrpí žádným typem demence naše názory vůbec neposlouchá.
Problémem možná je i fakt, že když dědy propustili cca měsíc před smrtí, ve zprávě z nemocnice žádné doporučení hospice nebylo, na to, že v den přijetí do nemocnice, se mnou volali, že se možná nedožije rána, byl podle propouštěcí zprávy skoro zdravý... Naopak byla navrhována léčba, hospic jsme si domlouvali sami, protože jsme tušili, že děda není v takovém stavu, jak lékařská zpráva tvrdí, ale stejně jsme se ještě domlouvali, že v případě, že by děda byl schopný podstoupit další léčbu, tak by nám to hospic umožnil.
Chápeme, že pro babičku je celá situace velmi těžká - žít bez manžela, s kterým strávila skoro celý život, ale pro nás, celá ta situace také nebyla jednoduchá a ted poslouchat, že jsme ho zabili tím, že jsme o něj pečovali pomocí hospice...
Ráda bych Vás požádala o radu, jak s babičkou o daných věcech mluvit... Nerada bych, aby zemřela s tím, že jsme jí dědy zabili tím, že jsme se obrátili na mobilní hospic.
Je mi jasné, že ideální by pro babičku byla návštěva psychologa možná i psychiatra, ale nikam jí bohužel nedostaneme. Vím, že domácí hospic, který k nám jezdil otevřel letos i poradnu pro pozůstalé, bohužel pro babičku jsou lidé z okolo hospicu - 'zabijáci' a nikdy už je nechce vidět.
Děkuji Vám za radu a přeji vše dobré
Váš dědeček téměř před rokem zemřel na pokročilé onkologické onemocnění doma v péči mobilního hospice. Vaše babička to celou dobu považuje za úmrtí vinou hospice, ne vinou rakoviny. Hospic Vám doporučoval dědečka nenutit do jídla. Když začal mít dědeček potíže s polykáním, dohodli jste se na vysazení léků. Babička nechtěla s nikým z domácího hospice mluvit. Opakuje, že všichni lidé z Vaší vesnice, o které hospic pečoval, také zemřeli. Problém je i fakt, že podle propouštěcí lékařské zprávě byl dědeček téměř zdravý. Do telefonu Vám ale z nemocnice řekli, že se dědeček možná rána nedožije. Ptáte se, jak s babičkou o tom mluvit. Chcete zabránit tomu, aby zemřela s představou, že jste dědečka zabili tím, že jste se obrátili na domácí hospic. Navštívit poradnu pro pozůstalé nebo psychologa babička odmítá.
Dobrý den,
mrzí, že se Vaše babička zatím nesmířila se smrtí dědečka ani se závěrečnou péčí o něho. Popisujete, že babička Vaše vysvětlení neposlouchá. Možná by tedy teď mohlo být lepší, abyste jí to nyní už nevysvětlovali, protože tak narůstá pocit neporozumění na obou stranách. Je možné, že k pochopení dospěje babička později.
Zatím by snad mohlo být prospěšné, abyste jí dávali najevo, že chápete její trápení, nemožnost se se smrtí dědečka smířit. Snad by šlo i přijmout, že pokud babička nyní vnímá zaměstnance mobilního hospice jako zabijáky, nechce o nich mluvit a nechce slyšet, že se starali v rámci svého poslání a nechtěli trýznit dědečka nucením do jídla nebo další nadbytečnou léčbou. Racionální argumenty jsou v tuto chvíli asi zbytečné. Vaše babička je spíš v negativním emočním zajetí své ztráty. Chápat, že se jí nelíbí nic z toho, co se stalo a cítí vše jako nespravedlnost, protože asi raději věřila lékařské zprávě, že dědečkovi v podstatě nic není. Nesouhlas, nespravedlnost i nevděk mohou být součástí babiččina truchlení. Chápu, že je to pro vás ostatní velmi nepříjemné, také truchlíte, a navíc si musíte hájit, že jste se dobře rozhodli. Pokud to jde, myslete na vzájemnou podporu ve snášení těchto útrap, opravdu to může být velmi zatěžující, obzvlášť pokud je situace dlouhodobá, jak se to stalo ve Vaší rodině.
Moje představa jde k tomu, že pokud babička začne cítit bezpečí a pochopení, třeba i toho, že se jí to nelíbí, mohlo by se časem podařit, aby naslouchala i Vašim myšlenkám a přijala i možnost, že dědečkův stav byl nezvratitelný a vy jste volili variantu péče, která vám přišla adekvátní k této situaci. Rozumím tomu, že Vám záleží na tom, aby babička zvládla k přijetí situace dojít. Také mi to připadá důležité. Zároveň mi asi připadá důležitější, aby babička žila zbytek svého života s pocitem, že ona sama je mezi lidmi, kteří se jí snaží chápat, i když mají jiné názory. Aby neměla dojem, že ji tlačíte někam, kde zatím nemůže být a že může vidět svět po svém, i když to je zcela odlišné od ostatních příbuzných.
Nemyslím si ale, že je třeba, abyste předstírali, že jste změnili své postoje. Jen by snad mohlo pomoci konstatovat, že vnímáte, že to vidí jinak a že je Vám třeba líto, jak se trápí. Z Vašeho e-mailu je zjevná starost o babičku a její pohodu. Tak zatím můžete babičce aspoň dávat najevo, že byste prostě jen byli rádi, kdyby jí bylo líp a rádi jí podpoříte v hledání její cesty.
Obdivuji Vaše odhodlání udělat pro babičku věci tak, aby se mohla na světě i po smrti dědečka cítit dobře. Přeji Vám hodně sil a trpělivosti.
Zuzana Vondřichová
Dotaz zodpovídá
