Děda umírá na karcinom plic, péče je pro mamku z mnoha důvodů velmi náročná a dál ji doma nemůže poskytovat. Chceme dědu umístit v hospici, ale odmítá podepsat souhlas.
Přeji příjemný večer. Předem děkuji za čas strávený nad následujícími řádky.
Již měsíc se doma staráme já- zdravotní sestra na mateřské dovolené a má mamka- učitelka MŠ, o dědu(75 let), který umírá na CA plic s rozsáhlými metastázami do skeletu. JIž přes týden je děda zcela odkázán na naši péči. Potřebuje dopomoci s jídlem, s hygienou, změnou polohy, při vyměšování. Přes den je zcela orientovaný, střídavě bdí či pospává při rozhlasu, v noci se několikrát vzbudí a vyžaduje dát napít apod. Má mamka, jeho dcera spí provizorně ve vedlejším pokoji, v noci k dědovi dochází.
Na dědovu nemoc se přišlo zkraje listopadu.Do té doby byl letitý silný kuřák a alkoholik. Mamčinu péči- praní, vaření apod. bral automaticky, bez vyjádření vděku. Nyní, i když je upoután na lůžko, je zřejmá jeho panovačnost, značná sebelítost a automatičnost, se kterou užívá mamčinu či moji dvacetičtyřhodinovou péči.
Svátky končí a mamka si vzala ještě do 7.1. dovolenou, aby se o dědu starala. Já sama mám roční holčičku, o oba zárověň se postarat nedokážu, byť jsem doma.
Vše píši pragmaticky, pro dědovu povahu a chování s ním nedokážu soucítit tak jak bych v závěru jeho života měla.CHráním svoji mamku,na které je vidět, že je vyčerpaná a unavená.Užila si od dědy mnoho nezájmu, který splácí zbytkem své lásky.
Rozhodly jsme se s mamkou, že kvůli dědovi nebude opouštět zaměstnání. Mamce je 50let a nedokážu si představit, že by šla po dědovi smrti pracovat na třísměnný provoz.Vím, že zaměstnavatel není povinen držet zaměstnanci místo, když se stará o osobu blízkou.
Mám doma přihlášku do Domu péče v Mladé Boleslavi,který nabízí stejné služby jako hospic.Tam chceme dědu umístit, má tam díky své diagnoze přednostně zamluvené místo.Problém je v tom, že odmítá podepsat souhlas. Vyčítá nám, že se o něho nechceme starat a tak dále.K mamčině dosavadní péči je slepý.
Nehledě na dědovo přehlížející chování jej nechceme umístit do nemocnice na LDN či internu, kde by se stal pořadovým číslem bez jakékoliv úcty.
Prosím o Váš názor.Zfalšovat dědův podpis, aby mohl jít do hospice a ne do nemocnice? Co máme a co naopak nemáme udělat, říci?
Děkuji Vám.
Eliška Čapková, 25let, Turnov
Vážená paní Čapková,
Děkuji Vám za Vaši otevřenost, se kterou jste vylíčila rodinnou situaci. To, že je pro Vás náročná, je zřejmé a pochopitelné. Falšovat dědův podpis na souhlas s umístěním do Domu péče bych Vám přesto nedoporučovala. Mohlo by to spíše zkomplikovat Vaše vztahy, než jim pomoci. A pravděpodobně by to komplikovalo i vztahy personálu tohoto zařízení a Vašeho dědy.
Vámi popisované dědovo chování velmi připisuji také tomu, že svoji nemoc a svůj stav nejspíše zatím nepřijal. Dva měsíce od stanovení diagnózy je krátká doba a o okolnostech jejího sdělení se nezmiňujete. Nevím ani, jak otevřeně s dědou o jeho onemocnění a obavách ze smrti hovoříte.
Pokud jste dědovi pro něj zřetelně vysvětlily své důvody pro rozhodnutí k ústavní péči, a on je neakceptuje, zeptejte se ho na jeho představu pokračování péče, ale i na jeho představu o nemoci a výhledu do budoucnosti. Na jeho strach z hospitalizace. Ta pro něj může znamenat např. zpřítomnění smrti, a proto se jí může bránit. Zjistěte jeho důvody, které pro své chování má. V této souvislosti popisujete jen jeho výčitky, které jsou pro Vás jistě zraňující. Pokud jste o tom všem již mluvili, a jeho návrhy nejsou pro Vás přijatelné či nejsou reálné, on svoji situaci popírá, a nemůžete dojít ke společnému řešení ani ke kompromisům, např. s pomocí agentury domácí péče, pak bych volila typ zařízení, kde není písemný souhlas vyžadován. Každý máme jen omezené síly a své vlastní limity, které musíme brát v úvahu. I do nemocnice lze docházet na návštěvu a všichni zdravotníci nejsou bez zájmu či necitelní.
Možná, že změna ve zdravotním stavu Vašeho dědy jej posune ve vyrovnávání se s realitou nemoci a ovlivní i jeho postoj k Domu péče. Možná, že k takovému posunu přispěje váš hovor o nemoci a strachu, který jí doprovází.
Paní Čapková, přeji Vám především hodně sil a odvahy k rozhovoru a následnému rozhodnutí.
S pozdravem
Tereza Soukupová
Dotaz zodpovídá
