Co cítí člověk v agonii?
Dobry den.Vcera mi umrela maminka.Chtela umrit doma a tak jsem jeji prani respektovala a starala se o ni az dokonce.mela posledni stadium rakoviny zaludku.co me trapi, je, ze dva dny pred umrtim,podle toho co jsem se docetla nahodou na vasich strankach,pomalu padla do agonie a ke konci uz vubec nevnimala oci mela otevrene strasne rychle dychala a zvedala ruce.kdyz jsem ji ale zvlhcovala rty davala si ruce pred oblicej a trochu se sklebila asi ze to nechce..mela opiovou naplast Durogesig 50tku a diasepam na spani co ji pichala sestra.prosim rada bych vedela, jestli clovek v takovem stavu citi a jestli tu bolest a nebo me vnimala. protoze i kdyz jsem ji trochu zvedla aby mohla lepe dychat tak ouvykala.to co jsem vydela me strasne trapi.mohli by jste mi o tom prosim neco napsat- byla bych strasne rada vedet co to pro ni obnaselo a tak... mockrat dekuji za moznou odpoved s pozdravem Vladimira Schoon
Píšete, že Vás trápí, jak se Vaše maminka cítila dva dny před smrtí a zda cítila bolest, či vnímala Vaši přítomnost.
Dobrý den,
nejprve bych Vám chtěla napsat, že jste projevila velkou osobní statečnost a odvahu, když jste Vaší mamince splnila její přání a umožnila jí i v těžké chvíli umírání zůstat doma, tedy ve známém a bezpečném prostředí, ve kterém si přála zůstat.
Většina lidí umírá jinak, buď náhle, nebo v ústavu či nemocnici, takže jejich blízcí nejsou vystaveni projevům umírání, které leckdy opravdu mohou být zápasem o poslední dechy a jimž agonie často předchází. Není to tedy žádné procházení růžovou zahradou, ale opravdu údolím stínů smrti. Pokud jste tedy maminku doprovázela, byla to jistě nelehká cesta a netvrdím, že se Vaší mamince odcházelo lehce, ale jistě pro ni celá situace byla snesitelnější, pokud jejím přáním bylo zůstat doma ve Vaší blízkosti. Ale on ani příchod člověka na svět není bez námahy a mnoha vzdechů a odchod ze světa je vlastně proces tak trochu podobný…
Nejsem Vám přesně schopná napsat, co vlastně člověk v agonii vnímá nebo jak se cítí, ale je pravděpodobné, že podvědomě přítomnost blízkého člověka vnímá. Známé hlasy, doteky… to vše může i člověku v agonii zprostředkovávat pocit klidu a bezpečí. Zdá se mi, že si vyčítáte, jak jste o maminku v posledních dnech před smrtí pečovala, a obáváte se, že trpěla velkými bolestmi a nepohodou. Z toho, co popisujete, se mi ale nezdá, že by její projevy byly známkou velkého utrpení. Jak už jsem psala, umírání není jednoduchý proces, v organismu dohasínají životní funkce a postupně selhávají různé orgány a agonie je jakousi adaptací organismu na tyto zhoršené podmínky, právě proto, aby utrpení nebylo příliš veliké. Zrychlené dýchání i vzdechy, grimasy, to vše může k umírání patřit a rozhodně si nevyčítejte, že jste něco zanedbala nebo udělala špatně. Naopak si myslím, že jste udělala pro maminku vše, co bylo ve Vašich silách, a Vaše doprovázení pro ni jistě bylo posledním velkým darem. Myslím, že by Vás to nemělo trápit, ale naopak dodávat sílu do dalších dní. Smutek můžete překonávat s vědomím, že jste mamince splnila její přání odejít ze života v klidném a bezpečném prostředí domova, bez pocitu osamění, bez utrpení a s doprovodem nejbližšího člověka.
Nelze nic jiného, než Vám vyslovit obdiv a popřát hodně sil do dalších dní.
S úctou a pozdravem
Jana Michlová
Dotaz zodpovídá
