Člen rodiny má adenokarcinom žlučníku, má mít chemoterapii, prý to lze jen zbrzdit. Jaká je prognóza?
Potrebovala bych radu. Rodinny prislusnik mel adenokarcinom zlucniku T2a nx mx a ten byl vyoperovan. Hned pote se prislo na cholangiokarcinom na zlucovodech T4 nx m1. Nevim zda se jedna o metastazu puvodniho zlucnikoveho nadoru nebo ne a zda se o ni jednat muze. Ma zacit podstupovat radioterapii a par cyklu chemoterapie. Je situace hodne vazna? Nikdo nemel dostatek odvahy se podrobne ptat tak jsem se rozhodla napsat sem. Zatim nejsou patrne nejak vyrazne bolesti. Prave proto je to pro me matouci. Bylo nam jen receno ze prognoza neni dobra a ze se to da uz jen brzdit nikoliv vylecit. Jak to vidite Vy? Jaka je teda prognoza?
Vážená Mileno,
u blízkého byl zjištěn nádor žlučníku, který byl operován a následně nádor ve žlučovodech. Ptáte se, zda jde o původní nádor nebo metastázu a jak moc je situace vážná.
Na první otázku není jednoduché odpovědět, oba nádory vycházejí ze stejných buněk a nejpravděpodobnější je, že jde o ten samý nádor, který se šíří do okolí ze žlučníku do žlučovodů nebo naopak. Pro tento typ nádoru je to poměrně typické, i proto operace málokdy vede k úplnému vyléčení. Nádory vycházející ze žlučníku a žlučovodů bohužel také špatně reagují na chemoterapii i na záření. Pět let přežívá 5 — 10% všech pacientů.
Nejsem onkolog a v konkrétním léčebném postupu se nevyznám. Nicméně doporučuji s ošetřujícím lékaře probrat, co vše může chemoterapie a ozařování přinést dobrého (prodloužení života v řádu let?, měsíců?, týdnů?) a čím naopak zatížit (nevolnosti, zvracení, bolesti, nutnost dojíždět…). Každý nemocný je jiný a někomu může pár měsíců života navíc stát za nepříjemnosti provázející léčbu, pro jiného toto smysl dávat nemusí a raději léčbu nepodstoupí. Co by se stalo, kdyby léčba vůbec neproběhla? Co lze očekávat od léčby a také v průběhu léčby? Jaký je nejlepší a jaký je nejhorší scénář? Jaký scénář je nejpravděpodobnější. Chápu, že není jednoduché tyto otázky klást, na druhou stranu mohou být velmi důležité a mohou pomoci plánovat budoucnost.
Je také velmi důležité vědět, zda nemocný sám na tyto otázky odpovědi chce či nikoli. Každý člověk je jiný — pro jednoho to mohou být velmi důležité otázky a potřebuje velmi detailní přehled, jinému stačí rámcová představa a další deleguje informace na své blízké. Obvykle nemocní chtějí být informováni, ale málokdy se jich zdravotník ptá, zda a jak podrobné informace chtějí. Tady příbuzní mohou pomoci a se souhlasem pacienta tyto otázky lékaři položit.
S pozdravem
MUDr. Irena Závadová