Bývalý partner se v posledních dnech života choval jinak než dříve, měl prázdný pohled. Věděl, že umírá? Neměl bolesti?
Dobry den, muj byvaly partner v roce 2010-2011 prodelal rakovinu zaludku, co jsem tedy pochopila, presne informace uplne nemam, jeho stav byl dan do normalu po chemoterapiich, ozarovani nemel, alespon dle mych informaci. V prosinci lonskeho roku si stezoval na bolest bricha a byl na urgentu, kde samozrejme bylo zminovano, ze prodelal rakovinu, udelali mu rentgen, lekar se pozastavoval nad tim, ze jeste nevidel tolik svorek a poslali ho domu, s tim, ze ma zanet zaludku. 6.4. Byl odvezen do nemocnice, skrz zvraceni krve a diagnoza byla neuprosna. Ma 3 tydny zivota bez chemoterapii, lecit ho nebudeme, coz je v tomto stadiu pochopitelne, ale zajima me, jak je mozne, ze lekar prehledl z vysetreni nemoc a dale bych se chtela zeptat, na proces, ktery nastal. Po prijeti do nemocnice stravil 2 dny na jip, kdy potom si stezoval na velke bolesti zad, nemohl poradne dychat, ale tvrdil mi, ze ho nic, krome zad neboli, z nemocnice pote, byl propusten domu, kam za nim dochazela lekarka , byl na morfiu, kdy jsme denne byli ve spojeni a vcelku to zvladal, nemluvil z cesty , obcas mel tendence byt agresivni (coz je pochopitelne), naposledy, co jsem s nim mluvila, bylo to ze dne na den, mi rekl, jsou tady doktori, zavolam ti potom, uz se neozval, predpokladam, ze mu zvysili davky morfia, dva dny pote, jsem za nim jela a spal, za chvili se jeho telo posadilo, ja sla za nim, on na me koukal prazdnym az strasidelnym pohledem a nevidel me, mluvila jsem na nej, ale potichu, myslite si, ze je mozne, ze me vnimal? Potom jen rekl mamo, me je spatne, lehl a chroptel, o dve hodiny pozdeji se opet posadil s tim prazdnym pohledem a rekl, ze nemuze dychat, opet lehl a o hodinu a pul pozdeji zemrel. Trpel bolestmi? Co znamenalo to sedani si v casovych usecich? Uvedomoval si, ze umira?
Mnohokrat dekuji za jakekoliv prinosne informace
Váš bývalý partner se léčil v roce 2011 s rakovinu žaludku, nemoc se podařilo díky léčbě potlačit. V prosinci 2023 začal mít opět zažívací obtíže, byl vyšetřen na urgentním příjmu. V dubnu 2024 se pak stav akutně zkomplikoval, zvracel krev, příčinou byl návrat nádorového onemocnění, v tu chvíli již nevyléčitelného. V závěru života se choval jinak než dříve, býval zmatený, měl prázdný pohled, sedal si, nereagoval normálně. Ptáte se, zda návrat rakoviny mohli lékaři rozpoznat dříve. Dále se ptáte, co Váš partner v závěru života prožíval.
Dobrý den,
na úvod bych chtěl vyjádřit lítost nad Vaší ztrátou. Z Vašeho dotazu vnímám, že stav Vašeho partnera se zhoršil náhle a o návratu rakoviny jste se dozvěděli až několik týdnů před smrtí, což musel být velký šok.
Je přirozené, že Vás napadají otázky, zda tomu bylo možné předejít či zda bylo možné to udělat jinak. Bohužel na takové otázky často nejde dát věcnou odpověď, tím spíše bez znalosti všech důležitých podrobností. V obecné rovině mohu říci, že vyšetření na urgentním příjmu má za úkol pouze vyloučit bezprostředně život ohrožující stavy a nemůže tudíž nahradit komplexní lékařské vyšetření prováděné v běžné pracovní době na specializovaných odborných pracovištích. Provedený rentgenový snímek může pouze vyloučit, zda nedošlo k ucpání či proděravění žaludku či střev, tedy stavům, které okamžitě vyžadují operaci. Přítomnost nádorového onemocnění na něm ale nejde rozpoznat, nelze tak mluvit o „přehlédnutí“.
Dále popisujete své zážitky z posledních dnů života Vašeho partnera a to, jak odlišně se projevoval. Dovedu si představit, že to pro Vás muselo být velmi znejišťující, obzvlášť pokud jste se předtím nesetkala s takto vážně nemocným člověkem. V závěru života postupně přestávají fungovat všechny orgány v těle, a to včetně mozku – a právě proto můžeme pozorovat změny vědomí, myšlení či chování, které pro nás zvenčí nemusí být srozumitelné. Nakolik si svůj stav Váš partner uvědomoval nemohu takto na dálku posoudit. Na základě našich zkušeností s péčí o lidi v závěru života ale věříme, že určitým způsobem přítomnost svých blízkých vnímají, i když na ně už třeba nemohou reagovat. Rozumím i Vaší obavě, zda neměl bolesti či jiné obtíže. V tomto je pro nás důležitým vodítkem výraz obličeje – pokud je uvolněný či neutrální, máme tendenci si myslet, že v tu chvíli nemocného nic netrápí, i když už to není schopen sdělit. Pokud se tedy posazoval a díval se prázdným pohledem, ale působil klidně, věřil bych tomu, že bolest v tu chvíli necítil.
Přeji Vám mnoho sil v těchto těžkých chvílích.
S úctou
Matěj Knopp
Dotaz zodpovídá
