Byla pitva nutná?
Dobrý den, mám na Vás dotaz, zda v tomto níže popsaném případu, je nutná pitva.
Moje babička zemřela loni v nemocnici na JIP interního oddělení. V nemocnici byla prakticky nepřetržitě od července(jednou se vrátila domů na 24 hodin-odvezla ji RZS, podruhé na tři týdny v 11-12/2007 - opět babičku odvezla RZS, tři dny poté zemřela). Při srpnovém pobytu v nemocnici dostala kardiostimulátor. Po telefonickém sdělení lékaře o úmrtí jsme mu jasně sdělili, že si babička ani my pitvu nepřejeme. Lékař nám toto odsouhlasil a potvrdil, že se pitva konat nebude. Skutečnost však byla jiná a my jsme při pohřbu jistili, že pitva proběhla. A věřte tomu, že ten pohled byl strašný! Oblečení měla babička celé zamazané, ani si netroufám říci od čeho všeho, bylo vidět řezy....
Ze strany nemocnice nám však nebylo nijak oznámeno, že přání zesnulé ani přání naše nebudou akceptovat. Lékaři tvrdili, že příčina úmrtí byla jasná. Nemocnice s námi nekomunikovala a ikdyž jsme jim psali na dopisy nereagovali. První reakce proběhla až v květnu. Nelíbí se nám toto jednání.
(Při propuštění v listopadu byla diagnoza (opsáno z propouštěcí lékařské zprávy): K26-akutní krvácení z duodenálního vředu - stavěno gastroskopicky, I50 - ischemická choroba srdeční,systolická disfunkce LK, EF 45%,mitrální insuficience 2/4, plicní hypertenze, trombus v levé síni -opatrná antokoagulace, I48,Z95.0 sick sinus syndrome-bradykardie(SA bloky s asystoliemi)primoiplantace KS mode VVI-nyní permanentní FIS, N18.9 chronická renální insuf. s hyperkalémií tč. zhoršení funkcí při navýšení diuretické tp., I10 hypertenze arteriální st.III, E11.8 (diabetes melitus 2.typu, na PAD), Z98.8 stav po operaci katarakty oboustr.anamn..
Chtěla bych se zeptat, zda se v takovém případě dá něco dělat(podat stížnost, trestní oznámení nebo cokoli jiného). Dle našeho mínění nebylo jednání nemocnice v souladu s etickým kodexem ani čímkoli jiným.
Tohle nebyl důstojný odchod z tohoto světa, který by si moje babička zasloužila.
Předem děkuji.
Ala
Ptáte se nás, zda byla nutná pitva u Vaší babičky, která zemřela v nemocnici, a zda je možné si na neetické chování v souvislosti s touto pitvou stěžovat.
Dobrý den,
je mi líto, že Vás zároveň se smrtí blízkého člověka potkala tak nepříjemná a zraňující zkušenost.
Pitva zemřelého člověka je ze zákona povinná v některých závažných případech, jako je podezření na násilné okolnosti smrti apod. Pokud zemře člověk v nemocnici, záleží pouze na rozhodnutí lékaře, zda si pitvu vyžádá či ne. Pitva se vyžaduje hlavně v případech nejasného a neočekávaného úmrtí a lékař není povinen v tomto případě zohledňovat přání zemřelého nebo jeho rodiny.
Praxe ovšem bývá taková, že pokud to opravdu není nezbytně nutné, tak se pitva neprovádí. Pokud je nutné pitvu provést, měly by být ostatky člověka uvedeny do důstojného stavu. Vlastně by ani při zběžném pohledu nemělo být nic poznat, čisté oblečení (pokud je dostupné) u zemřelého musí být samozřejmostí.
Souhlasím s Vámi, že Vámi zmiňovaný postup nemocnice po úmrtí Vaší babičky nebyl eticky v pořádku. Po právní stránce nelze vznést námitku proti rozhodnutí provést pitvu, ale způsob komunikace a péče o zemřelého jistě nelze lidsky hodnotit jako správný.
Doporučila bych Vám se v úmrtním listu podívat do kolonky, kam se píše nařízení lékaře (je to v dolní polovině první strany úmrtního listu), zda byla pitva opravdu nařízena. Pokud lékař pitvu nepožaduje, píše se tam obvykle „pohřeb v zákonné lhůtě“. Jestli pitva nařízena nebyla, bylo by možné si u vedení nemocnice stěžovat a dopátrat se, kdo a proč pitvu provedl. Také si můžete na lidsky nevhodný způsob komunikace a nedůstojné zacházení s tělem zemřelého stěžovat u vedení nemocnice nebo u zřizovatele nemocnice. Můžete také podat stížnost na nevhodné jednání lékařů u České lékařské komory. Výsledkem stížnosti by měla být omluva od zodpovědných pracovníků.
Rozmyslete si ale dobře, zda Vám stížnost opravdu uleví od Vašeho trápení a zda případná omluva pro Vás bude dostatečnou satisfakcí. Rozumím a považuji za správné, že se Vám nedůstojné zacházení s tělem Vaší babičky nelíbí. Důstojnost člověka ale naštěstí není jen o tom, jak se s tělem po smrti zachází. Tělo je jen schránka, není to osobnost člověka. Myslím si, že případy, kdy příbuzní smrt blízkého člověka přejdou bez rozloučení, jsou možná závažnějším pošlapáním lidské důstojnosti, než jistě neprofesionální zacházení s tělem Vaší babičky cizími lidmi v nemocnici.
Zkuste si tedy uchovat v mysli vše, co Vám po babičce zůstalo. Vaše vzpomínky Vám nikdo nemůže vzít ani znehodnotit, připomínejte si babičku takovou, jaká opravdu byla. Smrt je konec života, ale naši mrtví s námi zůstávají v našich vzpomínkách i jako připomenutí naší vlastní konečnosti. Vraťte tedy babičce její lidskou důstojnost vzpomínkou na ni, netrapte se příliš tím, co se stalo a stát se nemělo. Chápu, že celá situace je pro Vás bolestná, ale věřím, že časem ve Vás převládnou ty pěkné vzpomínky, budete je moci předávat dál a zachovat tak památku života Vaší babičky.
S přáním všeho dobrého
Jana Michlová
Dotaz zodpovídá
