Bratr má leukémii, je ženatý, má dítě. Lékařka navrhla psychofarmaka, péči doma a nesdělení pravdy. Je to správné?
Môj brat má leukémiu. Opakovaná liečba nezabrala. Má 41 rokov a je ženatý. Má jedno dieťa. Majú ho prepustiť do domácej opatery, keďže choroba je už vo veľmi pokročilom štádiu a nedokážu pre neho už nič urobiť. Primárka oddelenia nám povedala, že mu dajú psychofarmaká a povedia, že momentálne ho musia prepustiť, kým neobjednajú nejaký iný liek. Lieky, ktoré mu podávali kvôli leukémii mu postupneme budeme vysádzať. Chcem sa opýtať, či je správny postup nepovedať mu pravdu? Doktorka povedala, že keďže je pri plnom vedomí a rozume neuniesol by takú správu. Čas zostávajúceho života bude krátky. Mne sa to napriek tomu, zdá nesprávne. Nemám skúsenosti. Rada by som si vypočula váš názor.
Dobrý den, Veronika,
víte, to je velmi individuální a není jeden univerzálně správný názor. Já osobně jsem na straně upřímnosti, otevřenosti a pravdivosti. Až se to jednou bude týkat mne, budu chtít, aby mi říkali pravdu. Ale jsou lidé, kteří si výslovně přejí pravý opak. Další věc je, že záleží na tom, jak se o tom bude mluvit, jak citlivě a vhodně to bude bratrovi sdělováno. Taky bude důležité dobře reagovat na jeho reakce — empaticky, s pochopením, s akceptováním jeho emocí. Ty první reakce mohou být všelijaké. Vy jste jeho sestra, vy ho znáte. Předpokládám, že znáte i jeho ženu. Bylo by dobré mluvit i s ní a s ní hledat ten správný postup a způsob. Já osobně jsem pro jednoduchost, srozumitelnost a pravdivost. Vy jste jeho sestra, bude správné to, co budete vy jako správné cítit a o čem budete přesvědčená. Nechte si to projít hlavou, utvořte si jasný názor a pak už se nechte vést svým srdcem, citem i rozumem.
Ohledně možností vedení rozhovoru v situaci, v jaké jste s bratrem, se můžete obrátit na některou z hospicových poraden (bývají při většině mobilních či lůžkových hospiců) nebo třeba na linku Amelie, kde jsou rovněž zvyklí pracovat s onkologicky nemocnými a jejich blízkými.
Váš Jiří Černý