Bratr je částečně ochrnutý, selhávají mu ledviny, snižuje si postupně četnost dialýzy. Co mohu dělat?
Dobrý den mám v opatere bratra,je na půl těla ochrnutý předminulý rok mu v nemocnici zjistili akutní selhání ledvin,takže mě chodit 3x týdne na dializu,odmítl jezdil 2x pak to odmítl a vezla jsem ho až nebyl schopný protestovat,mám zakázané volat rychlou tohle mi už udělal tak 2x,nyní si zamýšlel že to 2x jezdit na dializu je moc tak začal jezdit jednou a vcil mi zas odmítl dializu,už nevím dál jak ho přesvědčit,hlava se mu nafouklá jak balón stěží dýchá,už si nevím rady jestli mám zas počkat až nebude schopný odmlouvat,mám o něj strach ale on když mu řeknu že je to smrtelné tak mi řekne no a co,prosím poradíte mi,moc děkuji
Řešíte velmi složitou situaci. Váš bratr, který je ochrnutý na polovinu těla, má zároveň selhání ledvin a potřeboval by pro záchranu života dialýzu. Tento postup ale dlouhodobě odmítá a vy tak rozhodujete ve chvílích, kdy je mu již tak špatně, že se sám vlastně za sebe rozhodovat nemůže. Ptáte se nás, co vlastně lze v takové situaci dělat.
Vážená Evo,
z hlediska práva je to jednoznačné, má-li váš bratr zachovánu rozhodovací kapacitu (tj. chápe-li důsledky svých rozhodnutí, jeho rozhodnutí jsou v čase podobná, dokáže vysvětlit, proč se takto rozhoduje), pak jedině on rozhoduje o tom, zda bude v dialýze pokračovat nebo ne. Pokud třeba proto, že ledviny selhávají, ztratí tuto schopnost, může být dialyzován, když ošetřující lékař rozhodne, že je to v jeho nejlepším zájmu a prospěch z dialýzy převáží nad strádáním.
V praxi je ale třeba kromě ověření schopnosti se rozhodovat (může posoudit i praktický lékař, není třeba volat psychiatrické konzilium) vědět, co bude pacient dělat ve chvíli, kdy se mu přihorší. A to především když se o něj starají jeho nejbližší, kteří se pak musí rozhodovat v náročných a akutních situacích. Velmi bych vám tedy doporučila obrátit se na nejbližší ambulanci paliativní medicíny (mají větší nemocnice, některé lůžkové a mobilní hospice) nebo rovnou oslovit lůžkový či mobilní hospic. Lékaři, kteří v těchto zařízeních pracují, jsou právě vzděláni v náročných komunikačních situacích, plánování budoucí péče, zhodnocení případně přítomné závažné deprese a podobně. Domnívám se, že toto by mohlo pomoci.
V zásadě jsou možné dva scénáře:
1/ bratr má plně zachovanou rozhodovací kapacitu, netrpí závažnou depresí — pak je zcela v jeho rukách, zda k dialýze přistoupí. Pokud se rozhodne ji dále nepodstupovat, měl by být vypracován lékařem plán pro řešení komplikací — otoky, dušnost, poruchy srdečního rytmu. To vše lze dobře zvládnout tak, aby pacient se selhanými funkcemi ledvin zbytečně netrpěl. Neodvrátí to pochopitelně úmrtí, ale podstatně tyto postupy zmírní příznaky selhávání ledvin.
2/ lékař vyhodnotí, že bratr se nemůže sám za sebe rozhodovat, a pak bude rozhodovat v jeho nejlepším zájmu, možná i ve spolupráci s vámi — co vy byste si pro bratra přála, co by si asi přál on, jaké hodnoty pro něj byly důležité tak, jak jste jej celý život znala.
Neumím si představit, v jak náročné situaci se teď nacházíte. Znovu tedy doporučuji, abyste se obrátila o pomoc k odborníkům — nejlépe lékařům se vzděláním v oboru paliativní medicína.
Přeji vám hodně sil.
S pozdravem
MUDr. Irena Závadová
Dotaz zodpovídá
