Babička si stěžuje na stáří a zdraví, nic ji nebaví, nechce žít. Jak s ní komunikovat?
Dobrý den, mojí babičce je 77 let. Nemá žádnou konkrétní diagnostikovanou nemoc, nicméně neustále si stěžuje, že jí není dobře, že stáří je hrozná věc a že už by nejradši nežila. Nic jí vyloženě nebolí a když se jí zeptám, jak konkrétně ji není dobře, tak odpoví - tak nějak celkově. Babička byla vždy ten typ, co hodně sledovala svoje zdraví a minimálně posledních 10 let tvrdí, že "už tu dlouho nebude". Nemá bohužel žádné koníčky, nic ji nebaví, s dědou nemá moc dobrý vztah - žijí v jedné domácnosti, ale odděleně. Můj dotaz zní, jak bych ji mohla pomoci dát nějakou jiskru do života? Když jí řeknu, že ji vezmeme na výlet, tak je moc zima, nebo moc teplo, bolí ji noha...prostě vždy se na něco vymluví. Nečte, na zahrádce nedělá, nemá kamarádky. Jen občas kouká na televizi nebo přemýšlí nad nemocema. Druhý dotaz se týká komunikace - jak bych měla reagovat na její věty, že už tu dlouho nebude a že už nechce žít? Nikdy nevím, jak je vhodné na tuhle větu reagovat, jak ji pomoct. Jak můžu přesvědčit člověka o tom, že život stojí za to žít a že není důvod na něj předčasně rezignovat? Z fyzického hlediska si myslím je na tom babička na svůj věk dobře, je naprosto soběstačná. Děkuji za odpověď, Jana
Dobrý den, Jano,
je určitě složité, když Vaše babička dává najevo, že se jí současný život nelíbí. Je možné, že je opravdu nespokojená, ale je také možné, že je to její způsob, jak si říkat o pozornost a poněkud problematicky vyplňovat svůj život, když jí to nejde jinak.
Ráda byste babičce dodala jiskru do života, ale to je bohužel jen na ní. Chápu, že byste raději veselou babičku, nicméně ta Vaše asi zvolila jinou cestu pro své stáří. Naplnění života nemůžeme udělat za někoho jiného.
Jestliže Vaše babička stále sleduje svůj zdravotní stav a stěžuje si, nemůžete jí asi pomoci cítit se lépe, ale můžete se zajímat o to, co Vám vlastně svým negativním pohledem na život sděluje. Ptáte se na reakce na věty typu „už tu dlouho nebudu“ či „už mě život nebaví“. Určitě není vhodné taková prohlášení negovat či člověka utěšovat, protože vlastně nevíme, co tím chce říct. Má jistě právo a důvody, aby nevěřil, že je život zajímavý a pro něj to fakticky může být otrava. Navíc, tak jak jste to popsala, na životě Vaší babičky není nic zábavného — kromě toho, že přehlídla, že má vnučku, které na ní velmi záleží. Většinou je dobré taková sdělení spíš komentovat nebo se doptávat. Můžete reagovat např. pozorováním: „vypadá to, že tě současný život netěší“ a dokonce upřesňováním otázkami: „co ti teď nejvíc nevyhovuje?“ nebo můžete přinést nějaké pochopení:“Když se cítíš tolik nemocná a nemáš nic, co by tě teď bavilo, chápu, že se ti to nelíbí.“ Jde o to, aby babička mohla víc mluvit o svém pohledu než jen používat obvyklé fráze a Vy jste se mohla dozvědět, proč to má babička právě takhle.
Lidé, kteří zaujmou v životě negativní postoj, opravdu nemohou prožít hezké chvíle na výletě nebo jinde, jsou nastaveni na to, že život je těžký a z tohoto svého pocitu nedokážou ustoupit a tak neriskují, že by něco pěkného mohli zažít. Je téměř nemožné jim vnutit, že by se na život měli koukat jinak. Lze jim ovšem nabídnout pochopení s tím, že Vy se ale na svět koukáte jinak. Např. „mě výlety baví, tak jsem ti to chtěla také dopřát, nicméně vidím, že pro tebe to není to pravé“ – to vše bez jakéhokoliv sarkasmu či odsuzování. Někdy jsme prostě s našimi blízkými vystaveni obrovským odlišnostem a není nutné tlačit na to, abychom se shodli a prožívali věci stejně. Můžete jen konstatovat, že je pro Vás těžké babičku vidět, jak je jí v životě nepříjemně, ráda byste jí dopřála něco lepšího, ale můžete respektovat i její pojetí. Můžete jí také sdělit, že Vás mrzí, že jí netěší Váš zájem (pokud je to pravda). Možná se Vám tím uleví, pomůže v respektu babiččina přístupu k životu a babička se nebude muset tolik bránit Vašim pozitivním nabídkám dalšími stížnostmi, když bude rozumět Vaší snaze ji opravdu potěšit či pochopit.
Zuzana Vondřichová
Dotaz zodpovídá
