Kamarádka měla mrtvičku a je v umělém spánku. Můžou jí odpojit a nechat umřít?
Moje kamarádka měla mrtvičku a je v umělém spánku už měsíc,a chci se zeptat jak dlouho potrvá než se zbudì ,a jaké bude mìt následky když je tak dlouho v umělém spánku.A hlavně nemůžou jì odpojit a nechat umřít?! Dost se o ní bojím.S pozdravem Šarka
Vaše kamarádka měla mrtvičku a nyní je už měsíc v umělém spánku. Ptáte se za jak dlouho se může vzbudit a jaké bude mít následky. Nejvíce se obáváte, jestli mohou kamarádku odpojit od přístrojů.
Dobrý den,
vaše kamarádka měla mrtvičku a je již měsíc v umělém spánku. Máte o ni velký strach a ptáte se, jak dlouho bude trvat, než se probudí, jaké to může mít následky a jestli jí lékaři nemohou odpojit od životní podpory.
Nepíšete žádné podrobnosti, tak budu psát hodně obecně.
Mrtvice, která si vyžádala napojení na různé přístroje, které pacienta udržují při životě již měsíc je každopádně velmi závažná. Je vysoce pravděpodobné, že i když se podaří pacienta nakonec od přístrojů odpojit, bude mít závažné trvalé následky – poruchu hybnosti, poruchu paměti, závažnou poruchu vyšších mozkových funkcí, řeči atd. Zároveň pacienti v takovémto stavu jsou v důsledku nemoci ohroženi řadou komplikací, z nichž nejčastější bývají infekce.
Odpojit pacienta z přístrojů, které jej udržují při životě lze jen za velmi přesně daných okolností a jde o proces, který má svá pravidla a náležitosti. Nejdůležitějším a hlavní kritériem by mělo být jednak přání a názor pacienta, pokud někdy takový vyslovil, resp. v našich podmínkách sepsal a jednak medicínská stránka věci – zda jde o léčbu přiměřenou a účelnou, tedy léčbu, která má naději dosáhnout stanovených cílů aniž bude pro pacienta jen utrpením. Cílem bývá nejčastěji zachování a prodloužení života, ale neméně důležitá je i jeho kvalita. Řada lidí bude stát o zachování života i za cenu mnoha zásahů zdravotníků, dlouhého pobytu v nemocnici, nutnosti využívání různých přístrojů, různých omezení a trvalých následků. Řada dalších lidí ale o život se závažným omezením nebude stát. Tady je zásadní průběžný a opakovaný rozhovor mezi zdravotníky a pacientem a pokud to není možné tak s jeho zákonem vymezenými zástupci – nejčastěji s rodinou, případně s člověkem, kterého pacient takto sám označil (takzvaný zástupný souhlas).
Znovu zdůrazňuji, že výše popsané je jen obecný rámec. Konkrétní výhled a reálnost naděje na zlepšení stavu, odhad možných následků mrtvice atd. může učinit jen ošetřující tým se znalostí řady důležitých podrobností.
Přeji vám i vaší kamarádce hodně sil a odvahy ne této jistě nelehké cestě.
S pozdravem,
Irena Závadová