Jsem opatrovníkem svého dospělého syna, který musí podstoupit náročnou operaci. Kdo o zákroku rozhodne, když má omezenou svéprávnost?

Dobrý den,

v těchto situacích je nejprve potřeba ověřit, v jakém rozsahu má člověk omezenou svéprávnost, konkrétně jestli omezení svéprávnosti zahrnuje také rozhodování o zdravotní péči. Pokud ano, pak v tomto rozsahu za pacienta rozhoduje jeho opatrovník. Opatrovník má ze zákona povinnost rozhodovat v souladu s předešlými prohlášeními opatrovance, podle jeho názorů, přesvědčení nebo vyznání. Tím zákon říká, že opatrovník má rozhodovat tak, jako by se opatrovanec rozhodoval sám. Pokud opatrovník o opatrovanci mnoho informací nemá a není schopen říct, jakou zdravotní péči by si opatrovanec zřejmě přál, jaká zdravotní péče by nejlépe odpovídala jeho přáním, hodnotám a preferencím, bude rozhodovat podle zájmů opatrovance. V zájmu opatrovance přitom v některých situacích může být snaha o prodloužení života opatrovance, v jiných situacích, kdy je zdravotní stav velmi závažný, kdy pokračování léčby může být velmi zatěžující a spojeno s vysokým rizikem komplikací, může naopak být v zájmu opatrovance nepokračování léčby nebo neprovedení určitého zákroku. O tomto by opatrovník měl diskutovat s ošetřujícím lékařem a od něho zjistit, jaká je situace opatrovance, jaké možnosti léčby se nabízí, co tyto možnosti mohou opatrovanci přinést a zda jsou nebo naopak nejsou tím, co by si opatrovanec nejspíš přál nebo co by bylo v jeho zájmu.

Formálně to nakonec bude opatrovník, kdo případně udělí souhlas s výkonem a podepíše písemný informovaný souhlas, nebo naopak po společné diskuzi s lékařem rozhodne, že zákrok není v zájmu opatrovance a péče by měla být zaměřena jiným směrem.

S pozdravem

Barbora Steinlauf