Včera mi umřel tatínek. Cítím se hrozně. Přijde mi, že jsem s ním měla trávit víc času a víc se snažit. Jak s tím pracovat?
Dobrý den, včera mi umřel tatínek. Bojím se, že si myslel ke konci života, že ho nemám ráda a cítil se sám. Tatínek měl rakovinu slinivky- zjistilo se to minulý rok na podzim. Vypadalo to, že se jeho stav zlepšuje, ale od září tohoto roku šlo vidět, že se trápí a že se jeho stav zhoršuje. Předtím jsem měla velmi málo času, ale jezdila jsem za ním a za maminkou co to jen šlo, ikdyž to bylo třeba jen 1x do měsíce (studovala jsem, pracovala a bydlela 1 hodinu daleko od nich) Při státnicich jsem jako první zavolala mamince a nedošlo mi, že by tatinek chtěl ať mu také zavolám, takže jsem mu zavolala až potom co mi mamka, řekla že je tatínek smutný že jsem mu to taky nezavolala.
Bohužel od tohoto září se jeho stav zhoršil a poslední měsíc jsem si s ním skoro nic nenapsala přes mobil a ani mu nezavolala a do nemocnice jsme mu zavolala pouze jednou (komunikovala jsem především s mamkou).. Taťka chodil skoro každý týden na 4 dny do nemocnice na odběr vody z těla a chemoterapie...poslední měsíc to bylo tak hrozné že když byl doma a já přijela tak většinu času prospal a když byl vzhuru tak jsem nevědela co mu říct..bylo mi smutno z toho že mu je špatně a nenašla jsem žádné téma, prostě jsem zapomněla uplně o čem se sním bavit..jako by to byl člověk kterého neznám. Nevím proč jsem tak bohužel reagovala... naposledy jsem ho viděla 9 dní, před tím než odešel.. spěchala jsem na autobus a tatínek spal..nechtěla jsme ho budit tak jsem ho ani neobejmula ani mu nedala pusu.. je mi z toho strašně smutno..Nestihla jsem se ním rozloučit..ikdyž jsem mohla, jen ho stačilo vzbudit.. je mi strašně smutno a mám strach, že si taťka myslel, že ho nemám ráda, a taky že se cítil sám jak umíral..
umřel v noci v nemocnici
Cítím se hrozně, přijde mi, že se vymlouvám a mohla jsem s ním trávit více času a více se snažit.. je mi z toho moc smutno
Omlouvám se, ale potřebuju si přečíst názor někoho cizího a radu jak mám s tímto pracovat..nikdy jsem nezažila že by mi umřel jeden z rodičů a nevím co dělat
Popisujete své prožitky po úmrtí tatínka, přemýšlíte nad tím, že jste se s ním nemohla rozloučit, protože spal, napadá Vás, že se na konci života možná cítil sám. Máte pocit, že jste se mohla víc snažit. Ptáte se na radu, jak s těmito pocity pracovat.
Dobrý den,
dovolte mi nejprve Vám vyjádřit svou soustrast s úmrtím tatínka. Popisujete, jak přemýšlíte nad Vašim posledním setkáním, je Vám líto, že jste se s tatínkem nemohla rozloučit, protože spal. Rozumím, že Vás to mrzí, že přemýšlíte, co by šlo udělat jinak. Napadá Vás, že byste ho mohla vzbudit. Kdybyste věděla, že jde o Vaše poslední setkání, dávalo by to smysl. Jenže Vy jste to nemohla vědět. To, že jste tatínka nechala spát, vnímám jako projev ohleduplnosti k nemocnému člověku.
Vidět svého blízkého, dokonce rodiče vážně nemocného, vidět, že tatínkovi není dobře, to může být hodně náročné. Je normální, že v takové situaci najednou nevíme, co říct, o čem se bavit. Je to zkušenost, kterou popisuje řada blízkých. Možná ten smutek z toho, co se s tatínkem děje byl hodně silný, možná Vám témata všedního života nepřišla vhodná. Možná jste vnímala tatínkovu únavu, když už během dne pospával.
Vnímám, že jste se delší dobu snažila skloubit své starosti života (studium, práci, dojíždění) s tím, abyste byla doma s rodiči. Přijde mi pochopitelné, že je to nesnadné. Když nám někdo blízký onemocní, nezastaví se zároveň všechny naše ostatní povinnosti. Je pochopitelné, že jste potřebovala svůj čas rozdělit. Dělala jste to tak, jak jste v tu chvíli dokázala. Představuji si, že i tatínek byl rád, že dále pokračujete ve svém životě. Často je pro lidi, kteří se blíží konci života důležité vědomí, že život jejich blízkých pokračuje dál a že se jim v tom daří. Přála bych Vám, abyste dokázala přistupovat sama k sobě s laskavostí. Byla to pro Vás nová situace, kterou jste zvládala tak, jak jste v danou chvíli mohla. Je normální, že nás zpětně napadá, že jsme mohli udělat více, vždycky se dá něco najít. Z toho, jak o situaci přemýšlíte, je patrné, že Vám na tatínkovi hodně záleželo. Přála bych Vám, abyste se dokázala dívat také na to, co se povedlo: že jste za rodiči pravidelně jezdila, že tatínek s Vámi ještě mohl sdílet radost z dokončených státnic, že mohl být i jako pokročile nemocný doma.
Přála bych Vám také, abyste teď měla prostor se s tatínkem rozloučit tak, jak potřebujete. Některé hovory můžeme dokončit alespoň v duchu. Je také možné napsat tatínkovi dopis, dát do něj to, co nešlo říct v době nemoci nebo udělat něco jiného, co Vás napadne. Je také dobré v těchto dnech od sebe moc nečekat a být k sobě laskavá.
Myslím na Vás v těchto smutných dnech.
Barbora Váchová
Dotaz zodpovídá
