Není třeba se zbytečně bát

**Natočil jste spot o lidské konečnosti. Bylo těžké si to téma pustit blíž k tělu, do dílny? Váhal jste, když jste byl osloven?

**Vyrůstal jsem v lékařské rodině (otec lékař, matka zdravotní sestra). O smrti se mluvilo normálně, bez jakéhokoliv démonizování. Vybavuji si příležitostné návštěvy otce. Sedí ve svém lékařském pokoji, kouří jednu cigaretu za druhou a na psacím stroji vyplňuje úmrtní list. To byl běžný obrázek. Smrt patřila k jeho práci, i když neprohrával rád. Možná i proto mne smrt a lidská konečnost, alespoň v obecné rovině, neděsí. Navíc proč odmítat práci na něčem užitečném?

**Než vznikl tento spot, který běží v televizi, vymyslel jste mnoho jiných. Mrzí vás nějaký, který „nevyhrál“, který by to podle vás řekl líp?

**To, že každý spot prochází nějakým vývojem, že se z několika nápadů vybere pouze jeden, je při mé práci naprosto běžné. Někdy se dokonce zahodí úplně vše nebo se třeba zruší celý projekt. Mezi koncepty, které ve fázi hledání vznikaly, by se možná našel nějaký filmařsky efektnější. Možná bychom se při jeho realizaci i víc „vyblbnuli“. Ale myslím, že koncept, který se nakonec vybral, svým minimalistickým pojetím a přímočarostí sdělení nejlépe slouží tomu, čemu sloužit má.

**Jak spot a jeho téma vidí vaše rodina, kamarádi, kolegové – divili se, do čeho to jdete, nebo se žádný rozruch nekonal a je to práce jako každá jiná?

**O rozruchu se nedá hovořit v žádném případě. Všem kamarádům, kteří se spolu se mnou na vzniku spotu podíleli, kameramanovi Milanu Chadimovi, zvukovému designerovi Michalu Pajdiakovi, střihači Petru Mrkousovi a např. producentovi Jakubu Málkovi, se koncept líbil a byli rádi, že mohou pomoci prospěšné věci. Doma jsem poměrně hodně o jednotlivých verzích diskutoval se svou přítelkyní, která mi hodně pomohla s texty rozpočitadel, takže je vlastně jejich spoluautorkou. Charita není nikdy práce jako každá jiná, už kvůli tomu, že většinou není honorovaná, takže ji většina lidí dělá proto, že je přesvědčíte o tom, že to má smysl. A naštěstí ještě stále existují nejen jednotlivci, kteří se dají přesvědčit, ale i firmy, jako produkce Partnership Pictures a postprodukční studia UPP a SoundSquare, které neváhají a pomohou.

**Co byste si přál, aby se u nás, třeba i s přispěním tohoto minifilmečku, vylepšilo, změnilo?

**O problematice umírání a paliativní péče jsem se dozvídal více informací až v době, kdy jsem na spotu začal pracovat. Necítím se tudíž být odborníkem, který by měl říkat, co a jak by se mělo změnit. Ale z pohledu mírně poučeného laika bych si asi přál, aby se, stejně jako u mnoha jiných problémů, začala měnit legislativa a usnadnila tak financování péče o umírající. A také vnímání celé problematiky jak ze strany laické, tak i odborné veřejnosti. Prostě „není třeba se zbytečně bát“ a strkat hlavu do písku. Ani jedno z toho rozhodně nemůže náš spotík sám o sobě změnit, ale bylo by skvělé, kdyby pomohl na tuto problematiku upozornit a případně rozpoutal diskusi nad tímto tématem.

**Jestli to není moc na tělo – máte s umíráním vlastní zkušenost, nebo jen takovouhle filmařskou?

**Bylo by asi divné, kdyby člověk v mém věku znal smrt jen z filmů nebo literatury. To by měl buď neskutečné štěstí, nebo by lhal. Nejsilnější zkušeností byla asi smrt mého otce. I proto, že jsem se o něho v té době staral.

**Jste mladý, ale přesto: přemýšlel jste, jak byste chtěl život končit?

**A není to rouhání, něco takového vyslovit nahlas, i kdyby o tom člověk přemýšlel? Hodně obecně řečeno – na jedné straně určitě ne v osamění a v anonymitě nějakého „odložiště“, na druhé straně určitě tak, abych svým blízkým nepůsobil žádné starosti…

Děkuji za rozhovor a doufám, že jsme se nerouhali.