Je sestra v domově pro seniory nutnost, nebo luxus?

Ptáme se proto zainteresovaných odborníků: Je pro poskytování kvalitní péče ve vašem zařízení skutečně nezbytné, aby byli kvalifikovaní zdravotníci přítomni nepřetržitě? Můžete konkretizovat, v jakém rozsahu a jak velké části klientů se ve vašem zařízení zdravotní péče poskytuje? Co by taková úprava pro vaše zařízení konkrétně znamenala?

Mgr. Antonín Bradáč, ředitel Domova se zvláštním režimem Terezín:

V našem zařízení je celkem 269 klientů, z toho 151 klientům jsou poskytovány výkony hrazené zdravotní pojišťovnou. Výkon odbornosti 913 se skládá z celé řady činností, např. zavedení nebo ukončení odborné zdravotní péče, administrativní činnost sestry, odběry biologického materiálu, orientační vyšetření biologického materiálu, aplikace léčebné terapie p. o., i. m., s. c. a jejich příprava, péče o ránu, ošetřování stomie. Dále zdravotní sestra sleduje celkový stav klienta a jeho potřeb, provádí polohování, měření fyziologických funkcí, ošetřovatelskou a rehabilitační péči o klienty na základě ordinace ošetřujícího lékaře, pečuje o terminálně nemocné klienty, poskytuje rekonvalescenční péči při akutním a chronickém onemocnění a úrazech, provádí záznamy do zdravotnické dokumentace, edukuje klienty i pracovníky v sociálních službách. Z výše uvedeného vyplývá, že v současnosti je práce zdravotní sestry v rezidenčních zařízeních nezastupitelná, práci nižších zdravotnických pracovníků lze nahradit pracovníky sociálních služeb. Vytvářet ze zařízení sociálních služeb zdravotnická zařízení je podle mého mínění nesystémové řešení. Přebírat nepromyšleně zahraniční vzory je cesta do pekel, ne vše, co je funkční např. ve Francii (Asociace Anne Morgan), je funkční v současnosti u nás. Nápravu systému by měli uskutečnit zákonodárci např. změnou zákona o zdraví lidu, zákona o zdravotních pojišťovnách atd.

V případě, že pojišťovny přestanou proplácet zdravotní výkony, které naše zařízení v odbornosti 913 vykazují, bude nám ročně v rozpočtu scházet cca 2 500 000 Kč. Naše zařízení je definováno jako domov se zvláštním režimem, převážná část klientů má psychické problémy a na tuto klientelu nedostáváme od pojišťoven žádné plnění. Jsem přesvědčen, že jakékoliv ukvapené změny nepřinesou občanům nic dobrého.

**Bc. Zdeňka Macháčková, ředitelka Domova důchodců ve Zlatých Horách (ve spolupráci s kolegy ze sociálních zařízení v okrese Jeseník). Domov důchodců Zlaté Hory je příspěvkovou organizací města Zlaté Hory. Nachází se v podhůří Jeseníků na samé hranici s Polskem, poskytuje pobytovou sociální službu v nepřetržitém provozu 40 uživatelům a také nabízí terénní pečovatelskou službu:

**Lékařská péče je zajišťována praktickým lékařem, který dochází do domova jednou týdně; k odborným lékařům zajišťujeme odvoz, případně i doprovod, do Jesenické nemocnice (25 km) nebo do nemocnice v Krnově (40 km). Ošetřovatelskou péči zajišťují registrované všeobecné sestry, obslužnou péči pak pracovnice sociálních služeb. K dnešnímu dni máme 14 uživatelů nad 90 let (35 %) a dalších 13 nad 80 let

(33 %). Hrazenou zdravotní péči poskytujeme v současné době 9 uživatelům. Ve skutečnosti však potřebuje tuto péči jednou tolik uživatelů, ale z důvodu neochoty zdravotních pojišťoven tuto péči v plném rozsahu uznat a hradit ji prostě nevykazujeme (preventivní péče, podávání léků, polohování, rehabilitace…). Celý systém je navíc zatížen neúměrnou administrativou, kdy jsme nuceni obsáhle zadokumentovávat každý provedený úkon a ani tak nemáme jistotu, že nám při revizi nebudou úhrady kráceny. A podobné je to i ze strany praktických lékařů, kteří jsou velmi opatrní v předepisování této péče z obavy sankcí ze strany pojišťovny.

Neustále hovoříme o kvalitě poskytované péče, jak zdravotní, tak sociální. Tvoříme standardy, provádíme inspekce a audity. Čím dál častěji je preciznost a dokonalost dokumentace pro kontrolní orgány důležitější než samotná kvalita poskytované péče. V případě, že bude návrh vyhlášky přijat, je potřebné jasně popsat a stanovit kontraindikaci k přijetí do domova důchodců (např. u uživatele s onkologickým onemocněním, s demencí, s diabetem…). Dokáže pak pracovník v sociálních službách, často vzdělaný pouze absolvováním rekvalifikačního kurzu, zhodnotit zhoršení zdravotního stavu (dušnost, otoky, hydrataci, riziko proleženin, bolesti…) a nutnost zavolat lékaře? Kdo ponese zodpovědnost za případná pochybení — dá-li se to tak vůbec nazvat? Místo spolupráce mezi ministerstvy a zdravotními pojišťovnami vzniká soupeření o to, který resort nebo orgán ušetří více. A nějak se nám v tom všem ztrácí ten nejdůležitější — člověk-senior, křehký, zranitelný, bezbranný.

Co se týká varianty poskytování péče agenturami domácí péče, nutno konstatovat, že ve Zlatých Horách žádná nepůsobí; na okrese Jeseník ji zajišťuje Charita Javorník, avšak její dosažitelnost je opěr závislá na ochotě/neochotě některých lékařů. Zamyslíme-li se nad navrhovanými změnami, pak si troufám říci, že pro ně v současné době nejsou vytvořeny reálné podmínky a že rozhodně dojde k zhoršení péče o seniory. Kultura národa byla vždy posuzována podle péče o slabé, nemocné a staré — zachovejme tedy kulturní národ uprostřed Evropy!

**PhDr. Miluše Jůnová, ředitelka Domova seniorů Nové Strašecí a Domova pro osoby se zvláštním režimem — Alzheimercentrum Pohoda:

**Je zcela nelogické oddělit zdravotnictví od sociální péče, zkoušet něco, co se zcela určitě neosvědčí a pak se opět bude vracet na začátek. Ovšem, tak se to teď u nás dělá. K odpovědi na kladené otázky je pár významných odpovědí: 1) Pobytové sociální služby s cílovou skupinou seniorů nebo nemocných demencí jsou nepředstavitelné bez péče „stálých“ zdravotních sester.

2) Stimulem pro seniora nebo nemocného demencí rozhodujícího se k opuštění domova a nástupu do domova seniorů nebo Alzheimercentra je v 99 % zdravotní stav a potřeba stálé zdravotnické péče.

3) Domácí péče ani při sebevětší snaze nedokáže pokrýt požadavky ošetřovatelské péče v sociálních pobytových službách s ohledem na znalost individuality a potřeb klienta — aplikace injekcí, inzulinu, krevní odběry, převazy chronických ran, převazy a ošetření proleženin, ošetření stomií (laryngostomií, gastrostomií, kolostomií, urostomií), zavádění permanentního katetru u žen, ošetření permanentního katetru u mužů, podávání hydratačních infuzí, odběry moče, stolice, podávání léků per os, per rectum, oční aplikace léků, měření fyziologických hodnot — TK, TT, P, polohování, sledování dojídání u diabetiků, prevence pádů, organizace dne, objednání vyšetření, doprovod na vyšetření, plnění ordinací lékaře atd.

4) V návrhu se nebere ohled na paliativní péči v preterminálním a terminálním období života (klienti pobytových sociálních služeb nejsou umisťováni v LDN ani na interních odděleních nemocnic). Dožívají svůj život v prostředí, které znají, a s ošetřujícími lidmi, které mají rádi. Tím se ušetří ve zdravotnickém zařízení. 

5) Statisticky lze uvést jasná čísla: ze 101 klientů potřebuje „stálou ošetřovatelskou péči“ více než 90 klientů -paradoxní je, že VZP financuje ošetřovatelskou péči pouze u 40 klientů, z toho pak vypočítá „své počty“ a trvá na vrácení určité částky peněz.

6. Návrh novely zákona o zdravotních službách jasně svědčí pro odříznutí financí pro svůj resort. Domácí péče je péče, která patří do zdravotnictví. Kompetence jednotlivých pracovníků sociální péče, které jsou navrženy v novele, jsou neadekvátní a jsou zpracovány bez teoretických i praktických zkušeností v oblasti péče o klienty v pobytových sociálních službách. Odborné veřejnosti zajisté neujde „nesmysl“ přípravy a podávání léků pečovatelem. Pečovatelem, z nichž mnohý má pouze ukončenou povinnou školní docházku a tříměsíční kurz.
7. Nakonec — pokud novela zákona o zdravotních službách „projde“, bude to znamenat pro klienty pobytových sociálních služeb velký problém, a nejen pro ně. Zdravotnictví vydá na nyní běžnou péči obrovské náklady na: každé přivolání RZP i na banality (pečovatel ošetření neposkytne, nezhodnotí zdravotní stav), domácí péči, akutní hospitalizace, dlouhodobou péči ve zdravotnickém zařízení, dlouhodobou péči v LDN a následných lůžkách.

Ptám se: Proč se nepočítá?