Maminka a táta stárnou. Chceme je mít doma.

Rozhodli se postarat se o své nemocné rodiče. Co zažívají domácí pečovatelé? Co trápí třeba Danielu nebo Evu?
Tento článek vyšel 3.10. 2012 v časopise Tina.

**Zapojila se celá rodina

**Kdyby psal Jaroslav Hašek svého slavného Švejka v těchto dnech, musela by posluhovačka Müllerová začít větou: „Tak se na nás řítí důchodová reforma!“ Nepřejme si slyšet, co by odpověděl dobrý voják! A přidal by jistě historku, že znal jednoho dentistu od Putimi, který měl křeče v prstech od věčného vrtání zubů už v padesáti, natož v nějakých sedmdesáti, které hrozí mladé generaci! Dožíváme se vyššího věku. Lékaři a medikamenty nás drží, abychom nekazili evropský průměr.

Vypadá to, že pokud se dožijeme důchodu, budeme možná vyčerpaní a chudí, podle demografických prognóz by se pětina dnešních dvacetiletých mužů nově navrhované hranice důchodu ani nedožila. Lidé středního věku o změnách zatím jen s většími či menšími obavami vtipkují, ale mnozí už teď narážejí na jeden velký problém, který by se s novou důchodovou reformou ještě vyostřil: kdo se postará o naše nemocné rodiče?

Tuto situaci dobře zná Daniela. Do důchodu se netěší, přesto počítá dny, kdy už ho dosáhne. Stará se totiž o otce, který je po amputaci nohou. „Máme doma velký plánovací kalendář a tam je přesně zaznamenáno, kdy kdo bude dědečka hlídat. Jedna z mých dcer zatím studuje, takže může být s dědou víc, ale příští rok školu dokončí, a tak vůbec nevíme, jak to bude dál,“ zoufá si Daniela. Rodina žije v menší obci v jihozápadních Čechách, s péčí o příbuzného pomáhají i sousedi. „Neumím si představit, že bych tátu někam odložila,“ říká Daniela, a zároveň přiznává, že nechala otce zapsat do pořadníku na ústavní péči. „Člověk nikdy neví, co se může stát. Tady se na ústav čeká dlouho.“ Daniela a její blízcí zažívají se vším všudy, co znamená domácí pečování po česku, od začátku otcovy nemoci byli na všecko sami. „Museli jsme najít způsob, jak dědu zvednout, jak ho ošetřit. Jediné, co nám tu bylo nabídnuto, byl dovoz obědů pečovatelskou službou. Agentura domácí péče v blízkém okolí není, navíc bychom ji stejně nebyli schopni doplácet. Jsou chvíle, kdy se zavřu v koupelně a brečím bezmocí.“ V souvislosti s tím ji napadá otázka, kdo se jednou postará o ni a jejího muže. Podle navrhovaných tabulek by její dcery šly do důchodu v šedesáti sedmi až osmi letech, bez ohledu na počet dětí.

**Zachránila mě brožurka o pečování

**Když Evina matka absolvovala po prodělané mozkové příhodě rehabilitaci, řekli lékaři její dceři, že už v podstatě nemůžou víc pomoci. Stará paní zůstala zčásti ochrnutá. „Všichni mi rozmlouvali, ať si neberu maminku domů, že když o ni budu pečovat sama, zničím se. Jenže je to moje máma, která mě vychovala a pomohla vychovat i mé děti.“ Eva odešla do předčasného důchodu, i když to bylo finančně nevýhodné. A začala bojovat. Krmení lžičkou, každodenní praní špinavého prádla, strach, aby se maminka neproležela… „Měla jsem ovšem velké štěstí, že mi jedna známá dala brožurku o domácím pečování,“ vypráví Eva. Zatímco jiné kamarádky jí říkaly tradiční: buď statečná a vydrž, nebo naopak: mysli hlavně na sebe, vždyť ústavy už jsou dnes dobré, Helena jí přinesla knížku, kterou vydalo brněnské občanské sdružení Moravskoslezský kruh. „Díky tomu jsem zjistila, že existuje pomoc s názvem Pečuj doma,“ říká Eva. Opatřila si brožury, které už vyšly, pravidelně chodí na stránky Pečuj doma, kde jsou i instruktážní videa, podle nichž se Eva učila, jak maminku umýt, jak ji polohovat, jak používat mísu. „Je tu i právní poradna. To vše jsou věci, které mi nikdo nikdy neřekl,“ dodává Eva. Oceňuje i to, že si v rámci tohoto projektu můžou svěřit své zkušenosti lidé, kteří se rozhodli nezatížit stát tím, že dají bezmocného příbuzného do ústavní péče. „Kdo se nikdy nestaral o těžce nemocného, nemůže nám poradit a jen těžko nás může pochopit. Je to nesdělitelná zkušenost,“ připouští paní Eva.

Za téměř rok, kdy má maminku doma, se od ní nehnula (prý spolu ale zažívají velmi niterný a krásný vztah). Teď Eva uvažuje, že by se zúčastnila kurzu, který brněnské sdružení občas pořádá. „I když jsem z Vysočiny a musela bych dojíždět, velmi mě láká setkat se s lidmi, kteří zažívají to, co já. Byla by to pro mě opět další posila.“

Kde hledat pomoc?

– Pečovatelská služba je určena seniorům s omezenou soběstačností či dospělým osobám s tělesným nebo kombinovaným postižením. Nabízí donášku obědů a nákupů, praní, žehlení, úklid, doprovod k lékaři, pomoc při hygieně atd.

– Agentura domácí péče pomáhá pacientům propuštěným z nemocnice nebo chronicky nemocným lidem. Jedná se o odbornou péči zprostředkovanou většinou zdravotními sestrami, které zajišťují převazy ran, injekční podávání léků apod.

– Hospic je určen těžce nemocným, u nichž není naděje na vyléčení. Hospice nabízejí klasickou péči na lůžku, ale často i domácí hospicovou péči nebo denní stacionáře.

Článek připravil/a: Redakce Umírání.cz