Jaké jsou možnosti vzdělání lékaře v paliativní medicíné?
Dobrý den, myslím že mé dotazy jsou nejen pro lékaře , ale i pro psychologa. Jsem interní lékařka a dodělala jsem si atestaci z všeobecného lékařství, v blízké době mám přebírat ordinaci praktického lékaře.
Jde mi o péči o umírající pacienty...
Mám zkušenost, že onkologové i interní lékaři pacienty s infaustní prognozou , kteří jsou "pouze k symptomatické terapii" vypustí "do eteru", tzn že je na praktickém lékaři se postarat o tohoto pacienta i o pečující rodinu.
Mám 3 denní kurs paliativní medicíny pro praktické lékaře, přečetla jsem si se zájmem Vaše webové stránky, nějaké knihy, atd...
Dotaz 1/ Mám problém, že pokud hovořím otevřeně s umírajícím pacientem, pacientem s infaustní prognozou, mám při tom velmi negativní emoce. Určitě nejsem sama, stejné problémy má většina mých kolegů.
Chtěla jsem se zeptat, co byste doporučovali, jak se naučit tyto situace zvládat klidně a vyrovnaně / ?stáž v hospicu, vlastní psychoterapie-nevyrovnaní s vlastní smrtí?, ?nedostatek zkušeností + vzdělání?.../
Dotaz 2/ Jak se lze naučit provázet pacienty jednotlivými stadii /odmítání, agrese, atd...\
Jednak psychoterapeutů special. na tuto problematiku je málo, jednak pacienti je často odmítají, a často jsem já jediny lékař, s kterým "komunikují".
Dotaz 3/ Jak se naučit prakticky aplikaci logoterapie /přečetla jsem si Frankla-logoterapii, což je sice velmi zajímavá kniha, nicméně prakticky mi to nijak nepomohlo
4/ Příp. jestli můžu požádat o zasílání vzdělácích akcí pro praktické lékaře
Děkuji Vám za odpověd
S pozdravem, Dr. Ivana Grohová
Jsem interní lékařka, v blízké době mám přebírat ordinaci praktického lékaře.
1) Pokud hovořím otevřeně s umírajícím pacientem mám při tom velmi negativní emoce. Jak se naučit tyto situace zvládat klidně a vyrovnaně ?
2) Jak se lze naučit provázet pacienty jednotlivými stadii /odmítání, agrese, atd.?
3) Jak se naučit prakticky aplikaci Franklovy logoterapie?
4) Mohu požádat o zasílání vzdělácích akcí pro praktické lékaře?
Vážená paní kolegyně,
jsem velmi rád za Váš otevřený dotaz, snad především proto, že je spousta kolegů, mnohdy víceatestovaných a zkušených lékařů, kteří tuto zcela přirozenou bezradnost vůči umírání neumějí přiznat a odsuzují tak sebe i své nemocné k ještě větší nejistotě. Nemá smysl Vám tvrdit, že “ars medici” v paliativní medicíně, a především pak v hospicové péči o umírající a jejich blízké lze získat studiem knih, i když bez nich to samozřejmě nejde.
Pracuji v péči o chronicky nemocné a geriatrické pacienty a v paliativní medicíně několik let, poslední 3 roky v hospici sv. Josefa v Rajhradě u Brna. Poskytujeme stáže, ekonomicky myslím nenáročné, kde je možnost být 1:1 s lékařem oddělení a myslím, že to je přesně to, co nyní může pomoci i Vám. Uvažte a ozvěte se. Kontakt Vám dají na Cestě domů.
Ještě jednou mi nicméně na závěr mé odpovědi dovolte smeknout a poděkovat, že jste ochotna jít této problematice blíže. Není to jednoduché a kdysi mně při práci v hospici napadlo, že vlastně to prostředí a okolnosti každému nastaví zrcadlo jeho vlastního já. Možná právě pro “tu intimitu”, s jakou se dostanete při práci s umírajícími do jejich blízkosti a mnohdy se Vám otevře Vaše já, je tato činnost tak obtížná. Rád Vám budu nápomocen.
S úctou
MUDr. Ladislav Kabelka
odpověď psychologa:
Vážená paní doktorko,
Vaše dotazy mě potěšily a děkuji Vám za ně. Cítím z nich zájem o člověka i o práci, kterou vykonáváte. Děkuji Vám také za otevřenost, se kterou se svěřujete se svými pocity. Je pro mě zcela srozumitelné, že Vás Vaše nadcházející práce naplňuje obavami. Vždyť na přístup k umírajícímu člověku nebýváme většinou připravováni ani v rodině, často ani během získávání odborné kvalifikace.
Jistě nejste sama, kdo prožívá v tváří v tvář nemocnému s infaustní prognózou negativní emoce. Troufám si však tvrdit, že máte dobré předpoklady být umírajícím a jejich rodinám větší oporu než mnozí Vaši, třeba i zkušenější, kolegové. Jste totiž schopna uvědomit si, připustit a pojmenovat své negativní prožitky, což není jednoduché, a chcete se naučit s nimi zacházet ve prospěch Vašich pacientů.
Všechny Vámi zmiňované způsoby, jak se naučit přistupovat k umírajícímu člověku (stáž v hospici, vlastní psychoterapie, vzdělávání, získávání zkušeností), jsou vhodné a potřebné. Především bych vyzdvihla důležitost vyrovnání se s vlastní smrtelností, naučit se přijmout omezení, která máme — nejsme všemocní, a to dokonce ani lékaři ne – a naučit se unést a vydržet vlastní bezmocnost i utrpení druhého člověka. Toto vše lze propracovávat v psychoterapeutickém vztahu a následně v supervizi vlastní práce. Také stáž v některém z hospiců by Vám mohla pomoci uvidět situaci umírajících z jiného úhlu, nejen jako selhání medicíny (či omnipotence lékaře), jak nevyléčitelně nemocní vystupují často v prožitku zdravotníků. I umírat se dá „dobře“, člověk může poslední dny života prožít kvalitně. Umírání nemusí být jen obdobím smutku a ztrát. Umírající i jeho okolí může prožít i radostné okamžiky. V blízkosti umírajícího se také my sami připravujeme na naši smrt, přibližujeme se vlastní konečnosti.
V odpovědi na Váš druhý dotaz, jak se lze naučit provázet pacienty jednotlivými stádii, bych jako výchozí bod zdůraznila hlavně porozumění jednotlivým stádiím psychické odezvy na příchod a rozvoj závažné nemoci, jejich významu na cestě vyrovnávání se s onemocněním. Teoreticky můžete čerpat např. z knih Elizabeth Kübler-Rossové („O smrti a umírání, Rozhovory s umírajícími“ etc.) nebo z knihy Marie Svatošové „Hospice a umění doprovázet“. Ráda bych Vás také podpořila ve spolehnutí se i na vlastní schopnost empatie, kterou, soudě podle Vašeho dopisu, máte dobře rozvinutou. Aktivní naslouchání a empatický přístup je to, co působí blahodárně na každého člověka, nejen těžce nemocného, a je základem pro doprovázení druhých, pro práci s lidmi vůbec. I tyto dovednosti lze prohlubovat v přímém kontaktu s nemocnými, při stáži v hospici, v průběhu vlastní praxe. Řada institucí také nabízí semináře věnované komunikaci či zaměřené na sebepoznání.
Zmínila jste Franklovu logoterapii. Logoterapie je terapeutická metoda zaměřená na tématiku smyslu. Frankl vytvořil logoterapii a existenciální analýzu (volně řečeno teorii existence člověka), které byly dále rozpracovány jeho žáky. Vznikla tak psychoterapeutická metoda, která není zaměřena pouze na tématiku smyslu ( = existenciální analýza), a jejíž částí se logoterapie stala. Existenciálně analytická práce se v praxi od Franklových knih liší, i když čerpá z jeho teoretických východisek. Logoterapii jako takovou si nejde osvojit bez pochopení existenciální analýzy. Jsou to dvě strany jedné mince. Naučit se prakticky aplikovat logoterapii (a především existenciální analýzu) je možné v psychoterapeutickém či poradenském výcviku v logoterapii a existenciální analýze. Ten pořádá Společnost pro logoterapii a existeniální analýzu. Tato společnost také nepravidelně nabízí krátkodobé kurzy a semináře, ve kterých se lze přiblížit tomuto psychoterapeutickému směru.
Paní doktorko, přeji Vám mnoho zdaru a spokojenosti ve Vaší práci.
*PhDr. Bc.Tereza Soukupová
*